Fanatismu bič II

Včera v 12:00 | Lukíno |  Téma týdne
FANATISMU BIČ - II.část


A co Abraham, byl fanatik?
A zase něco ze života.
Představte si, že jste Abrahamův sloužící a teď zaslechnete, jak Bůh Abrahamovi říká :

"Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a vydej se na cestu do země Moria a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, kterou ti označím."

Úplně tebou hrkne! To snad Bůh nemyslí vážně! Tak dlouho můj pán čekal na narození Izáka ..... tolik ho miluje .....
a Bůh to ví,a přesto po něm chce takovou oběť .... to je divné a nechutné .....
Proto tě překvapuje, že tvůj pán poslušně brzy ráno vstává, naštípe dříví, vezme svého syna, kterému je tehdy okolo 25 let,
tebe a ještě jednoho sloužícího a vydáváte se do místa určení.
Uběhnou mučivé dva dni a teprve až třetího dne se před vámi začíná tyčit hora v zemi Mória. Abraham vám sloužícím říká, aby jste zůstali na místě, že on a mladík půjdou úctívat na horu a VRÁTÍ SE .
Vrátí se ? Vrátí se, bliká ti hlavou. To určitě !!! Jak to Abrahama mohlo vůbec napadnout poslechnout v tomhle Boha, to je ale fanatik !!! Bůh, to je pěknej cynik a sadista, to jsem si o něm nemyslel .....


Ubíhají dlouhé minuty nejistoty. Po nich už zdálky vidíš sestupovat Abrahama, který se objímá se svým synem. Něco si právě vyprávějí a vřele se na sebe usmívají.
Myslíš si vskrytu : " Tak si to rozmyslel, já věděl, že není takový fanatik ...."

Co se dozvíš pak, tě ale překvapí.
Abraham a Izák kráčeli nahoru. Izák, který nese dříví k zápalné oběti, se svého otce ptá, že mají všechno, co potřebují, ale pouze obětní zvíře jim chybí.
Abraham mu říká, že Bůh si svou oběť opatří na své hoře. Pak postaví oltář, naskládají na něj dříví, Abraham vezme Izákovi ruce a nohy, sváže je a on bez známek odporu je položen na dříví. Abraham se nyní v naprosto soustředěném, citově vypjatém okamžiku, chystá podříznout Izáka. Je rozhodnut to udělat!

V tomto okamžiku volá anděl z nebe a říká :
"Nevztahuj ruku proti tomu chlapci a vůbec nic mu nedělej,neboť nyní opravdu vím, že jsi bohabojný, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného."

Pak se plní to, co Abraham, muž víry, řekl. Bůh skutečně opatřil pro sebe svou oběť. Tam daleko v popředí uviděl berana zachyceného v houštině, kterého posléze obětoval místo svého syna Izáka.

Tak, oddychnem si. Všechno dobře dopadlo.
Ale otázka, zda byl Abraham fanatik, tu zůstává. Byl nebo nebyl?
Vaše názory se jistě budou různit, to je normální.
Pokud ale vezmeme v úvahu všechna fakta a dokonce jiné části Bible, které dovysvětlují některé podrobnosti týkající se tohoto konkrétního případu, zjistíme, že Abraham měl především nezlomnou víru a že miloval opravdově Boha, což se skutky mimo jiné prokázalo tím, že zamýšlel obětovat Izáka.
Tak jenom k dokreslení.
Izák se Abrahamovi narodil, když mu bylo 100 let a on moc dobře věděl, že to nebylo samo sebou. Izák byl očekávané, vytoužené dítě a sám Bůh umožnil, aby se v tak pokročilém věku Abrahamovi a jeho manželce Sáře narodil.
Bůh Abrahamovi slíbil, že bude mít mnoho potomků prostřednictvím právě Izáka. Izák v době, kdy měl být obětován ještě nebyl ženatý a neměl děti.
Abraham proto věřil, že Bůh musí nějak zajistit, aby Izák žil, i kdyby ho obětoval. Jak uvažoval odhaluje biblický text v Hebrejcům 11:17-19 :
Vírou Abraham, když byl zkoušen, vlastně obětoval Izáka, a muž, který rád přijal sliby, se pokoušel obětovat [svého] jediného zplozeného [syna],ačkoli mu bylo řečeno: "Co bude nazváno 'tvé semeno', bude prostřednictvím Izáka."
Počítal však, že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých; a odtud ho také obrazným způsobem skutečně přijal.

Ano, Abraham důvěřoval Bohu natolik, že věřil, že Bůh mu může Izáka vzkřísit z mrtvých, a to přesto, že se to podle Bible, do té doby ještě nikdy nestalo.
A zde se samozřejmě dostáváme na další rozcestí. Někdo řekne, že mrtví se nikdy nevrátili, jiný řekne, ale v Bibli je několik případů, kdy byl lidem vrácen život a jednalo se i o malé děti, které zemřeli svým rodičům.

Na příkladu Abrahama a Ježíše jsem chtěl jenom demonstrovat, že odsoudit někoho jako fanatika je jednoduché, ale pokud si dáme práci pochopit věci do větší hloubky, můžeme zjistit, že to minimálně není tak jednoznačné nebo že dokonce měli dobré důvody, proč jednali, tak jak jednali.

Tím samozřejmě neomlouvám jednání lidí, kteří kvůli svému politickému, náboženskému či jinému přesvědčení páchají zvěrstva na druhých. To je čirý fanatismus!

V posledním článku této série odhalím úžasnou propojenost mezi Abrahamem a Ježíšem a zamyslím se nad tím , zda jsem taky fanatik.
 

Fanatismu bič

Úterý v 13:14 | Lukíno |  Téma týdne

FANATISMU BIČ - I.část


Slovo fanatismus se stalo fenoménem.
Jakmile jej uslyšíte, naježí se vám všechny chlupy na těle, jste v pozoru a připraveni k obraně před jakýmkoliv názorovým vetřelcem. Nikdo mi nebude nic vnucovat ...... to bych se na to podíval(a) !!!!

Pojem fanatismus se u některých jedinců stalo obranným bičem, který používají, když se vyskytne nějaký názor, kterému nerozumí, je jim nepříjemný nebo jim vyvrací jejich léty zažité stereotypy v myšlení, pravdy, které MUSÍ BÝT pravdami a basta, o tom NEBUDU DISKUTOVAT !!!

Jiní zase záměrně označují fanatismem něco, s čím bytostně nesouhlasí a přejí si, aby i ostatní sdíleli jejich názor a aby byli ochráněni před tím pomýleným fanatikem.

Fanatismus je často spojován s náboženstvím. Tři náboženské systémy, které mají společné kořeny - židovství,křesťanství a islám - se v mnohém neshodnou, spíše lépe řečeno jejich zastánci se v mnohém neshodnou a bohužel i za pomoci zbraní fanaticky hájili a bohužel i hájí svou pravdu ( a pravda, aby se jako schizofrénní rozštěpila podle libosti jejich zastánců...).

Osobou, kterou májí Židé,křesťané i muslimové v úctě, je Abraham,předek Ježíše Krista, k jeho kořenům se hlásí i Arabové a křesťané ho poprávu považují za vzor víry.
Byl Abraham,původně Abram, fanatik?
A co jeho potomek Ježíš, byl fanatik?

Tak si představte situaci, která se skutečně odehrála. Jste v chrámu v Jeruzalémě. Přišli jste na svátek pasach proto, aby jste přinesli zvířecí oběť a modlili se k pravému Bohu. Nyní se chrámem začíná ozývat bečení, mečení,vrkot holubic, prostě hlučný zmatek a vy se zvědavě díváte, co se děje. Vidíte muže asi třicátníka, který má v ruce bič, kterým švihá do vzduchu a velice razantně vytlačuje z chrámu všechny prodavače skotu a jejich zvířata. Ale nejen to. Směnárníkům, kteří tam po léta mají své teplé místečko pro svou kvetoucí živnost, převrací stoly a rozsypává jejich lehce vydělané peníze a ty se kutálejí všemi směry. Přitom skutečně od plic křičí : "Odstraňte to odtud! Přestaň dělat z domu mého Otce dům kupčení!"

Co by jste si o takovém člověku řekli ?
Nepřehání to trochu? Nezbláznil se? To je ale fanatik?
A takhle se projevil zakladatel mírumilovného křesťanství, Ježíš. Je to vůbec možné?

Je. A když nezůstaneme pouze u rychlého odsudku, ale zjistíme si souvislosti, tak se nám z navrčeného fanatika vyklube celkem sympatický chlapík.Jak to?

To co udělal Ježíš, měl už dávno udělat Velekněz nebo někteří z kněží. Proč to neudělali?
Protože právě oni z tohoto čilého obchodního ruchu v chrámu profitovali a bylo jim jedno, že musí lidé při transakcích se směnárníky platit přemrštěné poplatky a tak v domě Boha docházelo k nepokrytému okrádaní a kupčení jako na trhu.
Chrám měl výhradně sloužit k náboženským činnostem a ne k obchodu.
A proto Ježíš HORLIVĚ udělal to, co bylo spravné a chrám vyčistil!
Udělal to pro lidi a především pro Boha, protože nechtěl, aby byl v chrámu tímto způsobem urážen.
Ježíš byl horlivý. A je zajímavé, že latinské slůvko fanaticus znamenalo původně horlivého člověka a mělo spíše pozitivní význam.
Vždyť i my bychom někdy v životě přivítali horlivého člověka, který by se nás zastal, když nám někdo ubližuje, není to tak?
A co Abraham, byl fanatik?
To si řekneme v příštím článku.



TOPlist

Prostatik

Pondělí v 18:00 | Lukíno |  Básně
PROSTATIK


My, chudáci
prostatici,
těšíme se
na jiné
věci.


Řítíme se
dálnicí,
za námi
jsou
četníci.


Naše přání
scvrklo se
v uvolnění
na míse.


I když už
jsme v reklamě,
přerod se
s námi
nestane.

Nakonec nám
jen zbylo
v peněžence
kilo.




TOPlist
 


Obyčejní dravci

Pondělí v 7:54 | Lukíno |  Básně
( báseň kriticky povánoční )

OBYČEJNÍ DRAVCI


Horečka noří
se v nás,
hrůza s lůnem
neznámým.
Vojáci domů,front i kas,
nenajdou ochranu
těch dní.


Vojáci, dravci obyčejní,
cit hledají
v prázdnu obchodním.
Strom roste
kolik dní?


Pronásledují nás
tradice lásky,
nespatříš je
koukneš-li se
zpátky.
Rozbourané kostky,
pouhý klam.
Lidi front
my jdem dál.


Obyčejní dravci
stávají se z nás,
s hledáním krásna
mimo a né v nás.



Obyčejní lidé front,
s touhou urvat kaktus.
Belháme se s radostí
urychlit svůj vůz.



TOPlist

Aloe

Sobota v 8:46 | Lukíno |  Básně

ALOE


Tvé oči se ptaly,
(nejsem-li troufalý):
"Jsem víc či míň Jany?"


Diamant či aloe,
co víc a co míň je?
Démant je skvostný kámen.
Jeho vryp - není nad něj!


Aloe, vůně stálosti,
ta na roky nitro
prostoupí.
Jsi
aloe mého srdce.
Jsi vůně
jež neztrácí se.



Nechvěj se démantů,
safírů,
jaspisů.
Skřítek je ctitelem
tvých voňavých
květů.




TOPlist

Fyzika

Pátek v 10:20 | Lukíno |  Básně

FYZIKA



Je to s námi ,
jak ve fyzice,
kde proton a elektron
střetli se.
A neutron
měl svou váhu,
ač nepřidal se
na žádnou stranu.




Náš neutron,
to je láska,
ta vítězí,
kde je hádka.
Ta drží pohromadě,
ve zbližování
neustane.


Jsi láska má,
a já tvá,
tak neutron-
láska
převládá.


Jsme lidé,
ne jen hmoty,
jsme cituplní,
né roboti.

Jsme romantici,
a né snílci,
jsme pravé lásky
služebníci.




TOPlist

Porod - ano nebo ne?

12. ledna 2017 v 19:34 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

Porod - ano nebo ne?


Divná otázka? Trochu. Ale k zamyšlení nad ní mě dovedlo přečtení různých reakcí na téma pojednávajících o domácích porodech.

Lidé v této, jako i v jiných otázkách, jsou vyhranění, někdy až fanatičtí, buďto zastánci porodů doma, případně jejich odpůrci ( z jejich pohledu "asistované sebevraždy" nebo i vraždy ), jiní si udržují nadhled a s chladnou hlavou hodnotí rizika a případné výhody či nevýhody porodů doma či v nemocničním zařízení.




Vločka

9. ledna 2017 v 23:44 | Lukíno |  Básně
(melancholická báseň o dětech v různých skupenstvích )

VLOČKA


Vločka se řítí v úprku vteřin,
bezradně koukne pohledem němým.
Neschová svojí přirozenost v přítmí,
upřímně vítězí nad světem hlíny.


Padají po částech malé a hebké,
kus se jich odpojí, propadne větrem.
Ty další formou sněhuláků jsou.
Sochaři smíchu je snad neodbydou?



Sochaři, nedivme se,
když vločka na vás promluví.
I ona vidí svůj i náš svět
z pohledu svých sněžných dní.

Proto ji veďme cestou pravdy.
Přidejme do výbavy
osobitou sklenku.
Ať zůstane plamínek sněhu
v nich,
ať uchová kousek smíchu.




TOPlist

Zvuk, co je ti fuk

9. ledna 2017 v 11:20 | Lukíno |  Téma týdne

Zvuk, co je ti fuk



Spím
bez hnutí,
odmítám
procitnutí.

Dveří
vrzot
a já
mrzout
spím
a ještě
na chvilku
sním.





O křiku
racků,
co příboj
tiší.
O šumu
palem,
co jsou
si blížší.
O písku,
co kroky
slyší.
O smíru
trav
v zátiší.



Budíku
zvuk,
ten je mi
fuk.
Oblíkám
kruh,
já,
dobrodruh.






TOPlist


Lásky kruh

6. ledna 2017 v 21:59 | Lukíno |  Básně
Odpověď na komentář (2) k básni Největší dlužník ( děkuji za inspiraci "Bordelářovi" )


Lásky kruh



Umíš-li číst
mezi řádky,
poznáš cestu
tam i zpátky.

Láska Boha
není potíž,
pokud sebe
do ní odíš.

Pak i ztráty,
toho druhu,
půjdou Tobě
i Bohu k duhu.

Milovati
z povinnosti,
patří
mezi nectnosti.

Pokud lásku
pochopíš,
pak i dluhy
odpustíš,
KROMĚ LÁSKY
DLUHU
A SEŠ ZASE
V KRUHU.



TOPlist


Další články


Kam dál