Červen 2016

E-MAIL

29. června 2016 v 18:45 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Abeceda

E-MAIL


Než jsem vzal do ruky tužku, tedy přesněji klávesnici, zagooglil jsem si ohledně E-MAILU na webu,
abych zjistil, kdy vlastně tento způsob komunikace spatřil světlo světa.
A byl jsem překvapen. Kdyby jste si tipli, že jej počítačový nadšenci vynalezli?
1980,1990,1995?
A kdy vznikl internet?

Exkurzi do minulosti bychom mohli začít v roce 1946, kdy vize počítačové sítě byla načrtnuta v jedné povídce.
Pak díky studené válce a nutné konkurenceschopnosti, spíše vedoucímu postavení na technologickém poli,
vznikla v únoru 1958 v USA agentura ARPA. Ta 29.října 1969 zprovoznila síť ARPANET, která propojovala univerzitní počítače v různých částech USA díky 4 uzlům.Systém byl decentralizovaný, tedy hůře napadnutelný.
INTERNET rok 1969 a e-mail, kdy ten se objevil ?
Předpokládal jsem, že později. Omyl.
Některé emailové systémy byly vlastně spouštěčem budoucích úvah o zavedení internetu.
Psal se rok 1965 a na střediskových počítačích, kde se více uživatelů mohlo připojit na jeden počítač, se začal využívat emailový systém. Zřejmě o rok později, tedy v roce 1966, se začal používat již síťový email,který umožňoval posílání zpráv mezi různými uživateli na různých počítačích.
Hlavní slovo ve vývoji počítačových sítí potom udává již zmiňovaná agentura ARPA ( od roku 1972 DARPA ).
Ještě dvě zajímavá data vážící se k emailu.
V roce 1971 vývojář Ray Tomlinson začíná využívat pro oddělování jména uživatele od jména stroje znak @.
A k všeobecnému rozšíření používání emailové komunikace veřejností,
dochází díky popularizaci služby HOTMAIL v roce 1996.

Tedy na letošek připadá kulaté 20.výročí .
Máte svůj email?
Možná ano, mladší generece asi řekne : "Mám, ale dnes už frčí rychlejší způsob komunikace; chodím tam tak jednou za měsíc, nejvýš".
A mají pravdu.A je pravda, že do určité míry je výhodné, když se člověk dozví nějakou dobrou zprávu, co nejdřív a může se z ní těšit.
Například za nás ( a to nejsem nějaký stařík ) byly mobilní telefony ještě v plenkách.
Takže zpráva, že se mi rodí syn, ke mě dolétla přes pevnou linku tak pozdě, že přes veškerou snahu, jsem dorazil, tak hodinu po porodu.Tehdy mí spolupracovníci mohli slavit a já se ještě kodrcal do nemocnice.
Má to i své nevýhody.
To, když ta zpráva je negativní a vy se s ní můžete o to déle stresovat.
Například včera vybuchly tři atentátníci na letišti v Istanbulu.
Přes Twiter se během pár minut, možná nejvýše desítek minut, začaly šířit obrázky, videa s komentáři.

Ale v zásadě, asi to máte taky tak, to jaký způsob komunikace člověk zvolí záleží na jeho momentální dostupnosti a praktičnosti.
Přesto, a to myslím nejsem staromilec, preferuji osobnější druh sdílení myšlenek a pocitů. Když mi někdo pošle email a je z něho cítit jeho upřímný zájem a něco, co vychází z něho, není to odfláknuté, jsem rád a sblíží mě to s odesilatelem.
V tom měly kouzlo pohlednice a ještě víc dopisy.
I dnes když si přečtu dopisy, co posílala moje svědomitější sestra rodičům, se pobavím.
Říká to něco o ní, o té době v níž jsme žili a tom vztahu, který jsme měli jeden k druhému a k rodičům.
Tak ani letos neodoláme, abychom neposlali nějakou tu kartičku svým blízkým.

Napadlo mě, že je ale jeden prostředek sdělování myšlenek, který zatím nebyl ničím překonán.
Víte jaký?
Povím vám o něm příště.

EMAIL II

29. června 2016 v 18:45 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Abeceda

Email II


O co se tedy jedná?
Je jím modlitba.
Pro mě je to nejvíc fascinující způsob vyměńování myšlenek.
Nechápu, jak je možné, že těm milionům, ba miliardám lidí, je schopen Bůh naslouchat a to né tak nějak, ale smysluplně a přitom na modlitby i reagovat.
Samozřejmě je otázkou, kolik z těch bezpočtu lidí tuto možnost využívá, ale i tak mi to hlava nebere.
To je nad mé možnosti, ale to že něco do detailu nechápu, mě nevede k závěru, že to není možné.
Stejně tak nerozumím do podrobna gravitaci, a i když je nevidiletná, její účinky mě přesvědčují , že existuje.
Podobně hodnotu modlitby vyzkoušelo mnoho lidí po celém světě a je přesvědčeno o její síle.
A zde nejde pouze o nějaké džinovské plnění přání typu má dáti dal, jako by Bůh se smrskl pouze na plnitele lidských manýrů.
Je to o komunikaci a o podivuhodné možnosti vytvořit si vztah k neviditelnému Bohu a Otci, což samo osobě je dost pozoruhodné.
Přitom nejde o nějakou složitost.Člověk se může modlit, kde chce, kdy chce a co chce.
Samozřejmě nemůžu Boha urážet a přitom očekávat, že mě bude útrpně poslouchat a reagovat kladně na moje slova.
Tak jako třeba u emailu to musí mít nějakou formu.
Taky jste to pravděpodobně zažili, že jste zapomněli v emailové adrese třeba jen tečku a zpráva byla nedoručitelná.
Narozdíl od emailu vám od Boha nepříjde doručenka s potvrzením : zprávu nebylo možné doručit.
Proto člověk musí být vnímavý a vědět, co se Bohu líbí , a co ne.
A tím se vracím k včerejší tragédii na letišti v Istanbulu.
Co myslíte, ještě než spáchali tito tři teroristi ten brutální čin, modlili se?
Pravděpodobně ano, dá se usuzovat, že byli silně věřící a že tento bezcitný skutek provedli jako projev své víry vůči Bohu.
Naslouchal jim jejich bůh?
Zdálo by se podle výsledku, že ano.
ALE NASLOUCHAL JIM PRAVÝ BŮH ?

Jak bychom to posoudili MY?

Asi bychom řekli, že to není možné, že by Bůh byl pěkný kruťák. A cítíme to správně.
Je zajímavé, že v bibli v Malachiášovi 3:6 se píše , že se Bůh nezměnil.
A protože je Bohem všech lidí, všichni jsme jeho děti, má na všechny stejná měřítka.
A tak Židům, kteří se k němu modlili, ale nedělali, to co bylo správné, řekl :

I když rozestíráte dlaně, schovávám před vámi oči.I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám.
Vaše ruce ty se naplnili KRVEPROLITÍM. ( Izajáš 1:15 )

Na jiném místě král David ukázal jaký vztah k lidem, kteří preferují násilí má :

Sám Jehova zkoumá spravedlivého stejně jako ničemného, a každého, kdo miluje násilí jeho duše jistě nenávidí .
( ŽALM 11:5 )

Co říkáte,jak se do těchto mezí vejdou teroristické útoky, dříve pálení čarodějnic či křižácké války?
A co 1. a 2.světová válka ,která vznikla v tkv. křesťanských zemích , jejíž obyvatelé měli podle příkladu Ježíše milovat i své nepřátele?

Závěr si může udělat každý sám.
Díky tomu, že člověk pozná rysy Boží osobnosti, vyjasní si i jaká je "emailová adresa" Boha.

ŽALM 83:18 k tomu výstižně dodává :

ABY LIDÉ POZNALI, ŽE TY JEHOŽ JMÉNO JE JEHOVA, TY SÁM JSI NEJVYŠŠÍ NAD CELOU ZEMÍ.













Medvědice a já

28. června 2016 v 6:00 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Téma týdne

MEDVĚDICE a já ....







Lepší je potkat medvědici zbavenou mláďat, než hlupáka s jeho pošetilostí.

Medvědy mám rád.Chtěl bych je potkat ve volné přírodě, ale byl bych radši kdyby o mně nevěděli.
Natož představit si, že by byl zrovna v situaci, že by mu někdo násilně vzal jeho nunátko. To by asi mezi námi nevzniklo zrovna přátelské pouto.V takovém okamžiku mu něco vysvětlovat, by nebylo nic jednoduchého.
Ale ještě horší je, když se člověk v životě potká s hlupákem.
Proč?
Vysvětlit někomu, kdo je hloupý, že to , co říká nebo dělá, není zrovna nejchytřejší, není snadné.
Tady ani peníze nepomůžou.
Že medvěd má sílu a může udělat kolem sebe hodně paseky, mu nemusíme dlouze vysvětlovat. Naproti tomu lidem, kteří nejsou právě kdovíjak chápavý, nedochází , že druhé dráždí tím, co říkají nebo dělají.
Naopak mnohdy jsou mnohomluvní a zásobují druhé svými Cvachovskými moudry, aniž tuší, že ti druzí jich mají plné zuby.

Jak se s tím vypořádat?

1) Nebýt sám hlupákem.
2)Omezit kontakt s hlupáky na minimum.
3) Přijmout fakt, že jak já,tak i mé okolí se čas od času budeme chovat hloupě. (tedy bod 1 a 2 není možné beze zbytku naplnit).

A zde samozřejmě nemluvím o inteligenci.
Můžou být vzdělaní lidé, kteří v běžných situacích neumí s druhými jednat a vycházet a jiní se základním vzděláním,
to zvládají s noblesou.
Jsou chytří lidé, kteří když otevřou pusu, tak by se i dlaždič červenal a obyčejní lidé, kteří umí vystupovat příjemně a kultivovaně,mají to prostě v sobě.
Ale může to být i naopak.

Pouhý mozek prostě nerozhoduje.Spíš to, co mám v něm, v sobě, v srdci.
A to zase můžu ovlivnit, když PŘEMÝŠLÍM o věcech, lidech okolo sebe.
Ano , PŘEMÝŠLÍM a to někdy bolí, nic to ale nestojí, jenom úsilí.
A jsem ZASE u mozku, takže podléhám svým vlastním úvahám .....MOZEK JE VÁŽNĚ DAR , tak ať ho my, hlupáci, dobře používáme a vyhneme se medvědicím.

článek k téma týdne : "Jdi a kup si mozek"

HARMONIE

25. června 2016 v 5:22 | Lukíno |  Básně

Harmonie



Jak ptáci spojení perutěmi.

Jak laně něžně kráčící.

Jak vodopád stékající vody.

Jak pro vás květ v poušťi vonící.

Ať jste tím vším,

spolu touto harmonií.


NELÍTOSTNÝ NENASYTA

24. června 2016 v 19:20 | Lukíno |  Básně

NELÍTOSTNÝ NENASYTA


zdroj (pixabay.com)

Přemlouvat automat,

věru lehké není.

Mince on túze rád,

dietu neocení.

Herbalife ho neobměkčí,

v břiše moje mince končí.

S úsměvem strojeným,

polyká mé jmění.

Mé oči na displeji,

2 se v 0 mění.

Není k uprošení,

hlas tvůj slyšet není.

Nelítostný nenasyta,

mě už více nenachytá.

Slova jemná budou znít,

pouze zvukovodem tvým.


SLABOSTI

24. června 2016 v 19:18 | Lukíno |  Básně
Báseň o slabostech :

SLABOSTI

Mám rád i slabosti,

soucit ve mně rozhostí.

Ráčkování - to je běda!

Leč soucítění poznat třeba.

Já jsem slabý, ty jsi sláb,

budeme se podpírat.

Já tvé ráčkování hladím,

ty zas mé skleslé stavy.

Mám rád i tvé slabosti,

láskou všechny přemostím.

Jist jsem si tvými mosty

a tak se sejdeme.


VOSÍ ALERGIE

24. června 2016 v 19:14 | Lukíno |  Básně
Báseň trochu prázdninová.



VOSÍ ALERGIE

zdroj (pixabay.com)

Viděl jsem vosu,

co klepala kosu.

S očima navrch nosu,

prosvištěla rosu.

A s tou kosou

bez patosu

vlítla mi

přímo do nosu.

Teď si zvykám,

v létě kýchám.

Na tu zemědělku vosu,

co nedostanu z nosu.


DOVOLENÁ

24. června 2016 v 8:50 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Abeceda

Dovolená




To slůvko člověku zní v uších už od brzkých jarních měsíců.Probírají se nápady, kam letos pojedem.
Do hor nebo k vodě, na chalupu nebo na chatu mimo civilizaci. Případně naopak na poznávačku do rozpálených ulic velkoměst nebo romantických uliček dochovalých historických měst.
Z dalších nepřeberných možností, je naopak šance, vydat se za mírnějším klimatem do Skandinávie.
A nebo se tísnit na plážích v přímořských letoviscích?
Možností je hodně a jen si vybrat podle stavu peněženky,zdraví a věku.

Náš vztah k DOVOLENÉ se během času mění.

Když jsem byl malý, tak jako ocásek jsem bezděčně následoval své rodiče.Kam jeli rodiče, tam jsem jel já.
Bezstarost bytí.
V 6 nebo 7 letech Jugoška, taky dobrodružná cesta přes Slovensko, Ukrajinu, možná i Maďarsko do Moldávie.
Tam 3 týdny poznávání života v Kišinivě a okolí.
Rusky ani slovo, ale děti ty se domluví všude.A taky vzpomínky, jak chlapi seděli u vodky a ženy makaly.
Ale taky, že vřelost a štědrost je Rusům a Moldavanům vlastní.
A utržky vzpomínek, že jsem například poprvé v životě viděl čistotného kocoura, který chodil na WC.
Nejsem si jistý jest-li po sobě splachoval, ale už tohle bylo něco.
Za tři týdny jsem si taky oblíbil boršč a i když jsem dodnes nejedl tak dobrý, doposud jej vařím.


Pak už přišlo dospívání a osamostatnění se i v této oblasti života.

A přišli vandry s kamarády. Dát bágl na kolo a hurá do terénu.
A krása české krajiny, jak roviny, tak prudké stoupáky. Příjemnej pocit, kdy člověk dorazí na základnu, třeba chatu,
dá si ty špagety s kopcem kečupu, jí to z legrace dřívkem ze stromu, protože už vidličky nezbyli na všechny.
A takový prostý poznání, že není podstatný kde jsi, ale s kým.


Pak manželství a vlastní děti.
Člověk dává za vděk batolení se kolem chaty, pere plenky o sto šest v pračce, kterou používaly naše babičky.
První krůčky našich dětí v prostřené travičce. Pohoda, jindy perné chvilky, tu a tam nějaké úrazy, ztráty vnitřního vybavení chaty, ale stálo to za to.

A jak děti rostou i odvaha vydávat se opět za poznáváním našich krásných hor, proložené prohlídkou alpských velikánů.A vzhledem k finanční nedostupnosti nebo nechuťi vydávat větší peněžní obnos za lanovky, i velice důvěrnému seznámení se s alpskými tísícovkami.



Nebo zážitky, když se člověk v Řecku nechtíc být pouze ležákem u moře, vydává v parných třicítkách k Mytikasu a když lámanou angličtinou vysvětluje staříkovi u cesty svůj záměr výšplhat se až nahoru , ten se jen usmívá a říká, že je na to potřeba dva dny a někde přespat.

My ale zarputile míříme k vrcholu. i když směrem nahoru nepotkáváme živáčka a směrem dolu jde jenom jeden sympatický pár( mimochodem nestalo se mi, že bych ve vyšších patrech hor narazil na nesympatického morouse).

Horu nakonec nezdoláváme, samozřejmě, ale vidět to naživo, bez přibližovadla, je nádhera.
Navíc jsme si domněle pořídili překrásné obrazy do našeho starého fotoaparátu s filmem, který tam bohužel nebyl.
Pak cesta dolů a krása nechtěného, protože vlak údajně jedoucí podle jízdního řádu nejede.
Tak chytáme taxíka oktávku. Řek při naší zmínce, že tyhle auta se vyrábí v Čechách, tvrdošijně tvrdí, že je to německá značka. Zná naše fotbalisty Baroše, Nedvěda a další. Nakonec v pořádku dorážíme do našeho městečka a můžeme se přidat k místním povalečům.
Co dovolená, to znáte, to jedinečný zážitek.

Některým z nás, co stárnou, už ubývá sil, a komu ne, že?
Něteří proto už rezignují na nějaké daleké přesuny.
Chápu to.
Na druhou stranu, a mám to asi v genech, jsem rád , že mě cestovatelská vášeň neopouští.
Pro další zdárné dovolené je třeba udržovat v potřebné kondici i svou drahou polovičku.
Po tomhle soupisu už se těším na blížící se dovolenou.
Ať už vyrazíte kamkoli, přeji vám, co nejbarvitější zážitky a dobrou pohodu.
Písmenkový básníř.

Jak na to?

23. června 2016 v 12:04 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Téma týdne
JAK NA TO ?

Jak by takový manuál pro život vypadal?
Jak tlustý by byl v papírové verzi a kolik terabytů by museli použít počítačový nadšenci?
Jak by byl použitelný třeba v takovém 14,15 století za Husa , jak by se musel inovovat v dnešní naprosto chaotické době, kdy všichni ví všechno a nikdo neví nic.

Upřímně řečeno, někdy je obtížné poradit si sám se sebou a ještě radit někomu jinému, jak by měl žít.
Navíc situace, se kterými se v životě setkáváme jsou tak rozličné, že říct někomu : " Hele, to znám, to jsem taky zažil, udělej to tak a tak, to bezpečně vyjde" je celkem riskantní podnik.
Navíc popravdě řečeno, už od mala jsme od svých rodičů, učitelů, nadřízených atd. bombadrováni různými moudry, u kterých pak zjistíme, že některé měly něco do sebe , jiné byly aut a jiné se ukázaly jako pravda.

JAK TEDY NA TO?

Líbí se mi, že se můžeme svobodně rozhodovat, co který den i chvíli budeme dělat. Nejsme jako roboti, kterým by každý krok někdo řídil.
Na druhou stranu, kde není vedení, lid padá.
To není moje moudro, ale je z Bible.
Nějaké vedení potřebujeme.
A jako takový nejpřijatelnější se mi zdají univerzální zásady typu : Jak chceš, aby s tebou lidi jedna-li, podobně jednej ty s nimi.
Tahle ZÁSADA, mě vede k tomu, abych přemýšlel, jak jednám s druhýma a vcítil se do nich, snažil se jednat si nima , co nejlépe.
Přirozeně je neokradu, kdo by chtěl být o pár stovek nebo tisíc lehčí, že?
Nepůjdu spát s manželkou kamaráda, kdo by chtěl, aby ho tak kamarádi podporovali.
Ale spíš mě to povede k tomu, že pomůžu příteli v nouzi, protože i já bych byl rád , aby se ke mně druzí takto zachovali.
Když někdo pomlouvá mého známého, tak se ho zastanu, protože i já bych to od něj očekával.
A protože nejsme stoprocentní i já si přeji, aby druzí se mnou měli trpělivost a prominuli mi, když řeknu nebo udělám něco, čím se jich dotknu , a tak podobně chci jednat já s nimi.

Jedna zásada, ale celkem slušný manuál, co říkáte?

EPILOG - FOTBAL V SRDCI

20. června 2016 v 11:20 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI

FOTBAL V SRDCI - EPILOG


Přísloví 22:29 " Spatřil jsi muže,který je zručný ve své práci?
Před krále se postaví; nepostaví se před obyčejné lidi"



Fotbal v srdci.
Tento název mě napadl v souvislosti s krásně zpracovaným pořadem Jany Škopkové "S lvíčkem v srdci".
Mám rád dobové dokumenty alá Čáslavský, kde člověk nahlíží do historie a trochu mu to pomáhá pochopit, jak se kdysi žilo.
V hodinovém pořadu, popsat stoletou fotbalovou minulost, je výzva.
Stejně, tak popsat básnickými prostředky, děj tak nevyzpytatelné hry jako je kopaná, je doopravdy oříšek.
Navíc lépe se popisuje, co člověk zažije na vlastní kůži, než to, co zhlédne z filmové smyčky.
Věřím, že alespoň nádech prožitků spojených s nezapomenutelnými šampionáty, se na vás přenesl.

Cílem nebylo přehnaně vyzdvihovat jednotlivce, mužstva nebo dokonce český národ.
Tak jako je fotbal kosmopolitní, tak i já.
Stejně by bylo úžasné popisovat brazilské kouzelníky, kteří mají tak rádi míč a milují fotbal s nevylíčitelnou opravdovostí.
Nebo jinak vášnivě hrající Italy, kteří ve své době ctili propracované catenaccio či tradiční Ostrovany s jejich urputným způsobem nakopávaných míčů či trochu ostřejší Jihoameričany, typu Argentina a jejich překrásné pruhované dresy v modrobílých barvách.
A co živelně a nyní i takticky vyspělejší Afričany s jejich ladnými pohyby nebo je na výběr i rtuťovitost Asiatů s jejich neortodoxním a zcela specifickým stylem.
Co kultura, to jedinečnost fotbalového umění, a tak se mi to líbí !!!
Mnoho dalších, nejen sportovních zážitků, vám přeje PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ

PORTUGALSKO 2004

19. června 2016 v 22:48 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI

FOTBAL V SRDCI

( část 6 - PORTUGALSKO 2004 )


EURO 2004
Češi byli favoriti.
Nedvěd,Koller,Rosický
Baroš,Čech i Poborský.
Co hráč, to pojem,
jedinečný dojem.
Bruckner stratég,
žádný zmatek,
jednolitý celek,
nikoho se nelek.

První zápas Lotyši,
do kabiny gól vsítí.
Druhá půle,
silou vůle,
Češi všechno přetlačí,
s dvěma trefami vystačí.
Poborský,
jak štírek
Lotyše vypek.
Baroš z desítky,
propálí i výtky.
Marek Heinz,
kopací virtuós,
Kolínka z šestnácky
skous,
a sklidil aplaus.



A teď Tulipáni,
co hrůzu nahání,
nejlepší utkání,
si Češi zahrají.

Je tu Bouma,
ten nebloumá,
za obranu vyrazí,
Robben hlavu nachází,
gól Čechy zarazí.

Po patnácti minutách,
Arjen šrouby utách.
Davids, Roben,
přímá linka,
Nistelrooje,
navštívenka.


Bruckner
v poklidu,
inscenuje
rošádu.
Šmícovi
rady uděluje,
ten hlavou
pokyvuje.


Cocy Barymu namaže,
jak sprinter se ukáže,
Koller je tam, kde bývá,
brána na něj zívá.

Pak byly útočné orgie,
divák si nervy užije,
tu tyč,tam břevno,
míči to bylo jedno.

Druhá půlka,
gradace,
ve stoje ovace.

Nedvěd našel hruď,
Koller buď, jak buď,
Barošovi míč tlumí,
člověk jen čumí,
tahle pumelenice,
Sarovi utrhne ruce.

2:2 , obrat dokončen,
Heitinga vyloučen.
Nedvěd do břevna pálí,
Poborský je malý.

Po Heinzově střele,
Poborák skvěle
přihrávku protsrčí,
Šmíca vše dokončí.

3:2, to je stav,
postup, bez debat.

Béčko versus Němci,
jste šílenci!!!
Baroš,Méďa na lávce,
Bruckner prohrát chce ?

Po Balackově ráně,
Blažek smutně
vzduchem plave,
míč už z brány nedostane.

Debakl se nekoná,
převíjí se opona.
Náhrádníci dopočtu,
procento Němců
rozpočtu,
je rozklížili,
Auf wiedersen
přiblížili.

Heinze trestňák do víka,
Euro Němcům zamyká.
Pak nás Němci drtí,
před bránou to smrdí.

K.O. přišlo od Baroše,
motorové to myše.
O Kahna si naráží,
balón lehce doráží.

1.místo , 9 bodů,
to činní výhodu.
Čtrtfinále Dánové,
to je postup nebo ne?

Koller hlavou po rohu,
Baroš dloubnul pohodu,
po sprintu rána nad hlavu,
šíří dobrou náladu.

Řecko,
to soupeř schůdný,
i když i zaludný.

90 minut válec,
Rehhagel znalec,
totální destrukce,
otraví i tvůrce.

Rosa trefí břevno,
Koller taky jedno,
Jankulovski lobuje,
Baroš šanci spaluje.

Nedvěd střídá zraněný,
zápas EURA poslední.
Penalta jasná byla,
Collinovi se nelíbila,
nefouknul ji z pricipu,
fair play má na triku.

V závěru narážečka,
Rosa , Dino,
to je tečka.

Prodloužení
Řeky změní.

Útočí,
jak o život,
to jim káže
lodivod.


O sto šest,
se snažili,
aby roh přežili.
Dellas všechny přeskočil,
slavné EURO ukončil.

ANGLIE 1996

18. června 2016 v 6:00 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI


FOTBAL V SRDCI

( část 5 - ANGLIE 1996 )

Tři týdny v Anglii,
píší historii,
Kolébku dobyli.
Poborák za chvíli,
Manchester posílí.

Páťa v závěsu,
přepíše adresu.
Černo žluté rojení,
za Anfield vymění.


Na Němce si věřili,
dvojku od nich vypili.
hra nebyla žádná sláva,
Uhrin je dohromady dává.

Itálie, jiná káva,
Karel, míč za obranu padá,
Méďa ho lehce sklepne,
nadšení neposedné
vzedme.

Itálie, to je úprk,
Chiesa se utrh,
7 sekund stačilo,
poslal Koubu na pivo.

Apolloni se červená.
Proč zase, zase JÁ ?
Trochu nám to usnadnil,
Squadru tím usadil.

Kukič od praporku,
poslal Bejblu
navštívenku.
Radkova přesná placka,
pro Italy facka.


Pak se hrálo nahoru dolu,
tu lesní roh a housle k tomu.
Na závěr utkání
furioso zahrají.
Poborský nedal tutovku,
Casiraghi bombovku.

2:1, stav konečný
představy předčí.

Ruská kamánda
ta zabrat dá.
V prvním jednání
tyče jí zachrání,
a toho běhání!!!

Hrajem hlavou,
Uhrin křičí,
Kuka vpřed fičí.
Němec, ten to vyčích,
Kukymu vlasy přičís.
Gól na náhodu
či geniální?
Tomu srovnání
se neubrání.


Z kabiny vybíhá,
jiná družina.
Za chvíli snížili,
2:2 vše nachýlí.
Besčasnyj vypluje,
míč do vinglu putuje.

Mladý Šmíca,
bere kopky,
míč ten dělá hopky, hopky.
Housličky a štrejchnutí,
všichni bez dechnutí,
balón v sítí dotlačili,
s radostí si zatančili.

Remíza a jak to bude?
Místo pro pláč zbude?
Italové bez penalty,
vrací úsměv na rty.


Portugalsko, Francie,
nuda srdce zalije.
Dloubák Poborák
tem má šmak!!

Pak už jen pencle,
ty se vidět nechce.
Pedros se mýlí,
emoce sílí,
do kruhu stojí,
Kadlec se bojí.
Pod kládu mírovka,
pro Lamu Jobovka,
červený chuml,
ve Wembley cuml.


Překvapení turnaje,
finále si zahraje.
Jsou k nepoznání,
sebevědomí a hraví.

Otevřená partie,
každý si ji užije.
Na svou půli nezalezli,
akci za akcí vezli.

15. druhé časti.
Nedvěd, nákop,
Kuka mastí,
hlavu obětuje,
Poborský šturmuje.
Sammer ho kosí,
Berger míč nosí.
K puntíku míří,
sebevědomí šíří,
krok propne,
razantně kopne.
Kopkeho propálí,
pod kotlem oslaví.


Stříbrný gól
v prodloužení
radost v smutek
mění.

ITÁLIE 1980 - Neapol

17. června 2016 v 6:00 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI


FOTBAL V SRDCI

( část 4 - Itálie 1980 - Neapol )


Osmdesát rok,
jsem už vidět moch,
jako malý hoch.

Matně vzpomínám,
Panenka se rozbíhá,
míč z rohu na 30 metrů,
brána ta je v nedohlednu.
Jurkemik pálí táhlou střelu,
líp to popsat nedovedu.
Ten přímý projektyl,
Dino Zoff nepokryl.




Po vyrovnání,
nic Italy nezachrání.
Jsou tu zase penalty,
Bělehradské té party.
První pětka ta je jistá,
Tonda se k pětce chystá.
Osm osm, bez chyby,
teď on nebo ty....


Netolička na čáře
naposledy zasáhne.
Video kdyby bylo,
to by se to posoudilo.

Barmoš vše unesl,
bronz domů přinesl.

BĚLEHRAD 1976

15. června 2016 v 19:12 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI

FOTBAL V SRDCI

( část 3 - Bělehrad 1976 )


Kvalifikace, Anglie,
Tehelné pole
zalije
mlha,
jak od Rákosníčka,
na druhý den
mač se chystá.
2:1 - slavné vítězství,
do Jugošky
cestu proklestí.


Proslavení Holanďani,
s deštěm i našimi
se prali.
Toník míč, ten vymazlí,
Ondruš kam ho poslat ví,
šibenici rozvlní.

V druhé půli,
co čert nechce,
centr z prava,
Ondruš lehce
skvělou plackou
k druhý tyči
vlastence Viktoru vsítí.


Nastává prodloužení,
Dobiáše osvícení.
Dlouhý pas
po levé lajně,
Franta Veselý
Nehodu najde,
ten výstavní hlavičkou,
s dvojitou jedničkou,
raduje se maličko.

Na závěr Veselka
natáhl pérka,
Dobiáš - česká ulice,
vpravo v bok
prázdná vrátnice.
Franta přesně zacílí,
euforii zažít smí.


Finále začíná,
německá mašina,
pomalu zabírá,
šance se otvírá.

Obrana ve zmatku,
Nehoda po zpátku,
Švehlíka nachází,
ten Němce propálí.

Varování nestačilo,
pětadvacet
z toho bylo.
Beckenbauer hlavičkuje,
Dobiáš se připravuje,
šmudla levá k bráně letí,
jak je v síti Maier neví.

Zarputilí Germáni,
ti se jen tak nevzdají.
Zakousnou se hnedle,
Muller prapor zvedne.
Polonůžky vystřihne.
Je to gól, aby ne.

Roh na malý čtverec,
na něj naběh Němec,
Viktora přetlačil,
diví se i Vytlačil.


Čas nastavení,
nic nezmění.


Penaltové rozuzlení
Němci za dovolenou
mění.

Ježek pětku sepisuje,
Vengloš všechny povzbuzuje,
Veselý se skrývá kdesi,
Jurkemik se hlásí k věci.

Masný první kop,
Sepp jinam hop.
Pak jde na věc Nehoda,
prostředek, je pohoda.
Suverén Ondruš z kroku,
uklidil míč k boku.
Laco Jurkemik
bombou
lidi zdvih.

Hoennes zkusil ránu,
poslal jí až k pánu.
Panenka se rozbíhá,
Maier tělo rozhýbá,
míč obloučkem se snáší,
oslavy už můžou začít.


Tak to bylo moji milí,
doufám,
že jste si to užili.

Hřebíček do rakvičky

15. června 2016 v 0:12 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Téma týdne




zdroj a zdroj

Hřebíček do rakvičky.



Všimli jste si, jak často věci,
které jsou nám nepříjemné, o kterých se nám nechce mluvit nebo přemýšlet,
zjemňujeme zdrobňováním?
Například výše zmíněný hřebíček do rakvičky.
Kdo z nás chce přemýšlet o špatných koncích nebo dokonce o smrti?
Chceme přirozeně žít, ne umírat.O životě víme poměrně dost, o smrti nic moc.
Čím je pro nás život přirozenější, tím je smrt děsivější.
S tím je spojena otázka, kterou jsem slyšel nedávno od mého kamaráda.

KDYBY SIS MOHL VYBRAT, KTERÝ DEN BY SI CHTĚL ZEMŘÍT?


Morbidní otázka,že?
Vyberete si pracovní středu nebo spíš víkendovou neděli?
Nějaké konkrétní datum, a teď anebo za rok,dva či deset let?

To, že duševně a fyzicky relativně zdraví člověk, není na tuto otázku schopný odpovědět, je důkazem, že chceme žít neomezeně dlouho.Proto také existuje x vysvětlení na to , co je po smrti.


Přestože nás to,jak se říká jednou všechny čeká, nehrneme se do toho, abychom si tuto otázku vyjasnili.
Co kdybychom byli zklamaní?
Co když nás naopak čeká milé překvapení?
No tak se nechám překvapit!
"Až to přijde,tak to přijde"zní odevzdaná a trochu pohodlná odpověď.

Odpovědí je spousta, která z nich je správná?

Mě se zdá logická a pravdivá tato.

Živí si uvědomují, že zemřou, mrtví si neuvědomují naprosto nic.Jsi prach do prachu se vrátíš.
Tedy návrat do stejné neexistence před narozením.
To nezní moc povzbudivě,že?

Mám naději v Boha, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
Vzkříšení neboli ožití mrtvých.Tedy naděje tu je.

A jestliže ožije, kde bude žít , a jak dlouho?
Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.

To jsou jen jednotlivé dílky puzzlí, které když je budeme umně skládat dohromady, získáme pak jasný obraz.
Je to hledání, ale stojí za to.
Pak totiž se nebudeme bát hřebíčků ani rakviček,ale uhodíme jej přesně na hlavičku.

CHILE 1962

14. června 2016 v 11:08 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI

FOTBAL V SRDCI

( část 2 - Chile 1962 )



Tak, jak to
někdy bývá,
letiště prázdnem
zívá.
Hochy vyprovodili
jenom jejich milí.
A zhruba za měsíc,
každý vlajku
hrdě tisk.


Santiago de Chile,
skupiny smrti defilé.
Španělsko,Brazil,Mexiko,
kdo si to vezme na triko?

Kostru tvoří Slováci,
sem tam zvuční Dukláci,
Bohemians,Spartakovci,
Kos s Kvašňákem,
soukmenovci.

Španělé je mačkali,
góla ale nedali.
Ulítl jim Štibrányi,
ten se trefil do brány.

Brazílii splichtili,
Mexičany "vypustili".
Čtvrtfinále s Uhry,
rysy nám nestuhly.
Pak přišli Jugoši,
elegantní to hoši.
Scherer,Kadraba
s elegancí
jim to vrací.


Je tu slavné finále,
Kanárci mají namále.
Pospíchalova ulička,
Masopust míč nehýčká,
Gilmar letí zbytečně,
míč už ani netečne.
1:0, moji milí,
mistry jsme
na chvíli.

Amarildo zběhne,
Schrojf se ani nehne,
u tyče je místa dost,
branař světa
má teď zlost.

Druhá půle,slunce bledne,
Brazílie hlavu zvedne.
Zito a Vavá,
tohle se dává,
marná sláva.


Brazilská samba zvítězila,
rovina to , ale byla.
Obdivuhodné výkony,
svět se tiše ukloní.

ITÁLIE 1934

12. června 2016 v 23:02 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  FOTBAL V SRDCI

FOTBAL V SRDCI

(část 1 - 1934 )



Itálie 34,
fandí tu i
Mussolíni.


Ivánek by zrudl,
Beny,
ten neschudl.
Náckovy lováky,
sudí je utratí.



Puč ten skučí,
soudce mlčí,
čpavek v očích,
toto frčíííííííííííí.....
míč,
ten v síti končí.


1:0 to neskončilo,
sudí ten šel na pivo.
Azurové strčení,
Plánička neocení.

1:1 , proudložení,
Squdra zuby cení,
Doce skáče na balkónu,
Italové na balónu,
Plánička se činní,
1:2 loučení.

CENTR

11. června 2016 v 1:30 | PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ |  Abeceda
A JE TO TU! Mrkající
A chtělo by se říct : Boj o ovladač se začíná .....!§!§
A proč?
Protože dvoutýdenní martýtium s nedávno skončeným MS v hokeji, je jen o tři týdny později nahrazeno MĚSÍČNÍM,slyšíte dobře milé dámy, MĚSÍČNÍM festivalem nejlepšího evropského fotbalu.
Čutálisti a milovníci kulatého nesmyslu mají zase pré!

Jak to asi dopadne?

Přejděme s povzdychem tu smutnou skutečnost, že některé při této otázce bezděčně napadne ne fotbalové zápolení, ale obava, zda nedojde k nějakému nesmyslnému atentátu či jiné podlosti, a zaměřme se na kopálisty.

Sport, zvlášť ten vrcholový, a nejenom ten, je cílen výhradně, přinejmenším především, na výsledky. Výsledky až na prvním místě.
Pryč je ta doba, kdy jsem se těšil jaké paradičky zase předvedou Brazilci. Socrates, Zico,Falcao,Junior ..... co jméno,
to užasná idividualita, která zároveň podoporovala celek, takže Brazílie byla zkrátka Brazílie.

Ano bylo to pomalejší, ale techničtější, ano dnes umí hráči úžasné věci ve velké rychlosti, ale stejně tak bylo příjemné vidět vzpřímeně se pohybujícího fešáka Socratese, jak se mazlí s míčem a vymýšlí další kulišárnu.

Dnes už je fotbal jinde a je jinak hezký.

Někdy tam, kde je výkon, a především výkon, odchází nebo přinejlepším se vytrácí radost.
A sport bez radosti, to není ono.

Přeji nám všem, abychom v nadcházejícím měsíci zažívali(y) radost nejen na hřištích francouzských, ale i při CENTRovaných míčích na pláccích místních, kdekoli se nám naskytne možnost radosti z pohybu.

Sportu zdar a ovladači zvlášť S vyplazeným jazykem ..... vám přeje fotbalový básníř Písmenkový.

Panna nebo Mádl

10. června 2016 v 0:00 | Lukíno |  Téma týdne

Jsou místa, kde je potřeba zhasnout, aby člověk viděl.
Třeba v kině.
A jsou filmy, u kterých ani potemnělý sál nic nezachrání.
Třeba Děti noci.
Nechápejte to špatně, nebyl tak špatný.
Odehrával se ale převážně v nočním Karlíně, tak barva, která na plátně suveréně vítězila, byla černá.
Přesto mě něco na něm zaujalo.
Poprvé jsem ho viděl na Filmové noci v pražském multikině pár let dozadu.
Tvářil se, a možná i byl artový.
Už jména hlavních představitelů, Ubr a Ofka, nejsou zrovna nejtradičnější.
A netradiční bylo i ztvárnění hlavní mužské postavy v podání Jirky Mádla.
Po teenagerovsky ulítlých a předvídatelných snowboardátskorafťáckých kreacích, přeroztomilém přitroublém záprtkovy a gymplácky odrzlém sprejerovi alá Vorel, je právě postava Ubra pro mě důkazem, že pan režisér Mádl umí skutečně hrát.

Byl uvěřitelný.Trochu dost podivín, který na jednu stranu ví, co chce, na druhou stranu neví, jak to projevit ..... prostě se hledá jako Děti noci a jako tápající dnešní mládá generace, a nejen ona.....

Tedy shrnuto .
Když se řekne Děti noci vybaví se mi Ubr Mádl.
A tak to mám s většinou filmů.
Co název , to asociace, myšlenka, pocit a někdy nic, pokud ani tma filmu nepomohla.

BLIŽNÍ

7. června 2016 v 10:19 | Lukíno |  Abeceda
B jako BLIŽNÍ.

"Miluj bližního svého jako sám sebe"


Nerad bych, aby jste nabyli dojmu, že jsem nějaký monotématický.
Že využiji každé vhodné a nevhodné chvíle, abych vám kázal z Bible.
I když je sice naše kultura založena na křesťanských hodnotách, tak upřímně nemyslím si, že to zas tak někdo v praktických ohledech řeší.

Přesto mě napadlo při vyslovení písmene B právě slovo bližní.
Řekl bych dost zastaralé slovo.Kdo dnes v době facebooku,twiteru,ICQ doopravdy ví , co je to slovo bližní.
Nechci přehánět, ale tento výraz se v běžné řeči moc nevyskytuje a jeho význam je dost zamlžený.
Ale nemusíme zoufat.
I v době, kdy toto vyjádření bylo běžnou součástí jazyka, se jeden člověk, který očividně nebyl hloupý a byl zběhlý v tehdejších zákonech, zeptal na otázku :

KDO JE SKUTEČNĚ MŮJ BLIŽNÍ ?

To, jakou odpověď dostal mu muselo vyrazit dech.
Židé běžně považovali za bližního souseda nebo krajana, ať už žil blízko nebo daleko, tedy člověka, který byl zahrnován do společenství Izraele, tedy byl rodilým Izraelitou nebo proselytou ( tím, kdo přijal židovskou víru).

Ježíš to udělal mistrně.Neřekl nějakou suchou definici typu : bližní je ..... .
Chtěl říct novou myšlenku, která bude pro jeho posluchače kontravezní, nesnadno přijatelná a taky chtěl, aby se zamysleli a sami došli k správným závěrům.

Proto vyslovil jedno z nejkrásnějších podobenství, kterému se říká o milosrdném Samaritánovi a jež se stalo inspirací pro mnohá umělecká díla.

V kostce se jednalo o to, že člověk nespecifikované národnosti ( zřejmě Žid ) byl přepaden lupiči při cestě z Jeruzaléma do Jericha.Aby toho nebylo málo nejen, že jej okradli, ale také ho zbili a nechali ho polomrtvého jeho osudu.
Po cestě se postupně v jeho blízkosti náhodou pohybovali dva lidé, kteří měli něco společného.Byli to Židé, byli z kmene Levi a měli jako kněz a Levita, důležitou úlohu v židovském náboženském životě. Měli být příkladem pro druhé a dokonce měli vyučovat druhé , jak žít. Ať už šli z Jeruzaléma do Jericha ( tedy vraceli se domů po službě v chrámu ) nebo opačným směrem ( šli do "práce" ), každopádně oba se vyhnuli tomu, aby tomu chudákovi pomohli.

Kdo mu tedy pomohl a jak?

Byl to Samaritán.
Všeobecně Židé Samaritány opovrhovali.Dokonce jednou, když chtěli Ježíše potupit použili oslovení Samaritán jako urážku.
Jak mu pomohl?
Poskytl mu v dnešním slova smyslu první pomoc ( ovázal mu zranění, která mu předtím polil hojivým olejem a vydezinfikoval vínem ), pak použil "rychlou" ( svého osla ) a dovezl ho do "nemocnice" ( hostince ).
Ale u toho nezůstal dokonce mu zaplatil pobyt v "nemocnici" na dva dny a následně přislíbil, že zaplatí jakékoli další vedlejší výdaje.

Zde Ježíš podobenství ukončil a vygradoval vše otázkou :
O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?

Jak odpověděl ?
Procedil mezi zuby : TEN, který s ním jednal milosrdně.
Považme!
Jednalo se jenom o podobenství, tedy o vymyšlený příběh a přeci, ten muž nebyl schopen říci, že mu pomohl Samaritán.
To naznačovalo, jak moc hluboké kořeny měly výhrady a předsudky, které Židé vůči Samaritánům měli.

Ježíš to jistě posřehl, ale neřešil to a naopak mu poradil : Jdi a sám jednej stejně.



Co z této úvahy vyplývá?

Není podstatné, jak se ke mně chovají druzí, ale jak se já chovám k nim.
Není podstatné jest-li je někdo přistěhovalec, Rom, Slávista , Sparťan, Asiat, blondýn či blondýnka .....
Podstatné je, jestli JÁ jsem pro druhé bližní, jestli JÁ mám k druhým ten nestranný, vstřícný postoj.
Pokud jsme k sobě upřímní, jistě musíme uznat, že vykořenit ze srdce předsudky, neopodstatněné obavy a jiné zábrany, které nám brání přistupovat k druhým vstřícně, není jednoduché.
Navíc jsou zde opodstatněné obavy, se kterými se, ať chceme nebo nechceme, musíme vyrovnat.
A když si to řekneme na rovinu : Co je snažší nenávidět nebo milovat?
Těch podnětů k tomu, aby člověk měl k někomu nevraživost na základě toho, že má někdo odlišnou barvu pleťi, světonázor nebo prostě je jen z jiného města ( Brňáci versus Pražaci a naopak ), je mnoho.

Z toho všeho, co jsem napsal a i z klimatu ve společnosti, který cítíme asi každý z nás, je zřejmé, že víc něž , kdy dřív je potřeba si ujasnit , kdo je můj bližní a hlavně, jak se k němu budu chovat, nehledě na to, jak k tomu přistupuje většinová společnost.
To rozhodne o tom, do jaké míry si zachovám lidskost a sounáležitost s druhými.


Pěkný den, zamyšlený Písmenkový básňíř.


Báseň o slabostech :

SLABOSTI


Mám rád i slabosti,

soucit ve mně rozhostí.

Ráčkování - to je běda!

Leč soucítění poznat třeba.

Já jsem slabý, ty jsi sláb,

budeme se podpírat.

Já tvé ráčkování hladím,

ty zas mé skleslé stavy.

Mám rád i tvé slabosti,

láskou všechny přemostím.

Jist jsem si tvými mosty

a tak se sejdeme.