BLIŽNÍ

7. června 2016 v 10:19 | Lukíno |  Abeceda
B jako BLIŽNÍ.

"Miluj bližního svého jako sám sebe"


Nerad bych, aby jste nabyli dojmu, že jsem nějaký monotématický.
Že využiji každé vhodné a nevhodné chvíle, abych vám kázal z Bible.
I když je sice naše kultura založena na křesťanských hodnotách, tak upřímně nemyslím si, že to zas tak někdo v praktických ohledech řeší.

Přesto mě napadlo při vyslovení písmene B právě slovo bližní.
Řekl bych dost zastaralé slovo.Kdo dnes v době facebooku,twiteru,ICQ doopravdy ví , co je to slovo bližní.
Nechci přehánět, ale tento výraz se v běžné řeči moc nevyskytuje a jeho význam je dost zamlžený.
Ale nemusíme zoufat.
I v době, kdy toto vyjádření bylo běžnou součástí jazyka, se jeden člověk, který očividně nebyl hloupý a byl zběhlý v tehdejších zákonech, zeptal na otázku :

KDO JE SKUTEČNĚ MŮJ BLIŽNÍ ?

To, jakou odpověď dostal mu muselo vyrazit dech.
Židé běžně považovali za bližního souseda nebo krajana, ať už žil blízko nebo daleko, tedy člověka, který byl zahrnován do společenství Izraele, tedy byl rodilým Izraelitou nebo proselytou ( tím, kdo přijal židovskou víru).

Ježíš to udělal mistrně.Neřekl nějakou suchou definici typu : bližní je ..... .
Chtěl říct novou myšlenku, která bude pro jeho posluchače kontravezní, nesnadno přijatelná a taky chtěl, aby se zamysleli a sami došli k správným závěrům.

Proto vyslovil jedno z nejkrásnějších podobenství, kterému se říká o milosrdném Samaritánovi a jež se stalo inspirací pro mnohá umělecká díla.

V kostce se jednalo o to, že člověk nespecifikované národnosti ( zřejmě Žid ) byl přepaden lupiči při cestě z Jeruzaléma do Jericha.Aby toho nebylo málo nejen, že jej okradli, ale také ho zbili a nechali ho polomrtvého jeho osudu.
Po cestě se postupně v jeho blízkosti náhodou pohybovali dva lidé, kteří měli něco společného.Byli to Židé, byli z kmene Levi a měli jako kněz a Levita, důležitou úlohu v židovském náboženském životě. Měli být příkladem pro druhé a dokonce měli vyučovat druhé , jak žít. Ať už šli z Jeruzaléma do Jericha ( tedy vraceli se domů po službě v chrámu ) nebo opačným směrem ( šli do "práce" ), každopádně oba se vyhnuli tomu, aby tomu chudákovi pomohli.

Kdo mu tedy pomohl a jak?

Byl to Samaritán.
Všeobecně Židé Samaritány opovrhovali.Dokonce jednou, když chtěli Ježíše potupit použili oslovení Samaritán jako urážku.
Jak mu pomohl?
Poskytl mu v dnešním slova smyslu první pomoc ( ovázal mu zranění, která mu předtím polil hojivým olejem a vydezinfikoval vínem ), pak použil "rychlou" ( svého osla ) a dovezl ho do "nemocnice" ( hostince ).
Ale u toho nezůstal dokonce mu zaplatil pobyt v "nemocnici" na dva dny a následně přislíbil, že zaplatí jakékoli další vedlejší výdaje.

Zde Ježíš podobenství ukončil a vygradoval vše otázkou :
O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?

Jak odpověděl ?
Procedil mezi zuby : TEN, který s ním jednal milosrdně.
Považme!
Jednalo se jenom o podobenství, tedy o vymyšlený příběh a přeci, ten muž nebyl schopen říci, že mu pomohl Samaritán.
To naznačovalo, jak moc hluboké kořeny měly výhrady a předsudky, které Židé vůči Samaritánům měli.

Ježíš to jistě posřehl, ale neřešil to a naopak mu poradil : Jdi a sám jednej stejně.



Co z této úvahy vyplývá?

Není podstatné, jak se ke mně chovají druzí, ale jak se já chovám k nim.
Není podstatné jest-li je někdo přistěhovalec, Rom, Slávista , Sparťan, Asiat, blondýn či blondýnka .....
Podstatné je, jestli JÁ jsem pro druhé bližní, jestli JÁ mám k druhým ten nestranný, vstřícný postoj.
Pokud jsme k sobě upřímní, jistě musíme uznat, že vykořenit ze srdce předsudky, neopodstatněné obavy a jiné zábrany, které nám brání přistupovat k druhým vstřícně, není jednoduché.
Navíc jsou zde opodstatněné obavy, se kterými se, ať chceme nebo nechceme, musíme vyrovnat.
A když si to řekneme na rovinu : Co je snažší nenávidět nebo milovat?
Těch podnětů k tomu, aby člověk měl k někomu nevraživost na základě toho, že má někdo odlišnou barvu pleťi, světonázor nebo prostě je jen z jiného města ( Brňáci versus Pražaci a naopak ), je mnoho.

Z toho všeho, co jsem napsal a i z klimatu ve společnosti, který cítíme asi každý z nás, je zřejmé, že víc něž , kdy dřív je potřeba si ujasnit , kdo je můj bližní a hlavně, jak se k němu budu chovat, nehledě na to, jak k tomu přistupuje většinová společnost.
To rozhodne o tom, do jaké míry si zachovám lidskost a sounáležitost s druhými.


Pěkný den, zamyšlený Písmenkový básňíř.


Báseň o slabostech :

SLABOSTI


Mám rád i slabosti,

soucit ve mně rozhostí.

Ráčkování - to je běda!

Leč soucítění poznat třeba.

Já jsem slabý, ty jsi sláb,

budeme se podpírat.

Já tvé ráčkování hladím,

ty zas mé skleslé stavy.

Mám rád i tvé slabosti,

láskou všechny přemostím.

Jist jsem si tvými mosty

a tak se sejdeme.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. | Web | 7. června 2016 v 10:21 | Reagovat

heeezky blog :)

2 lukahal | 7. června 2016 v 11:31 | Reagovat

Díky.
První vlaštovka sice  jaro nedělá,
ale první komentář radost dělá,
to vím zcela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama