Červenec 2016

Ruská ruleta

30. července 2016 v 5:28 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

RUSKÁ RULETA

"Hra se smrtí s nejistým koncem", tak by mohl znít slogan, upozorňující na možnost zahrát si Ruskou ruletu.
Málokdo z nás se zdravým rozumem, by si chtěl, byť jen jednou, zkusit tuto smrtelnou hru.
V posledních dnech mám ale pocit, že si touto "ctihodnou" hrou krátí čas mnoho nezodpovědných jedinců
( viz úterý 26.7., kostel Saint-Étienne-du-Rouvrey ).

V čem jsou tyto činy podobné a v čem jiné než RR a jak to dopadne?


Ještě než si zodpovíme tyto otázky, vžijme se do hráčů RR.
Představte si, že jste carským důstojníkem, a právě jste byl zostuzen kvůli nějakému nevhodnému chování.
Jedinou možností, jak si znova dobýt cti, je zahrát si RR. Berete do ruky revolver, vložíte do jedné z šesti komor náboj a roztočíte bubínek. Přikládáte zbraň ke spánku a ve vámi stanovené chvíli spustíte spoušť. Adrenalin se obrovskou rychlostí rozptyluje po celém vašem těle. Život nebo smrt , jiná varianta není.

Přežili jste.Revolver bere další zostuzená šarže. Ta, aby ještě zvýraznila svojí odvahu a zároveň touhu získat opět reputaci,již bubínek zbraně neroztáčí, ale rovnou přikládá ke spánku.......

Tak nějak v 19.století zřejmě vznikla Ruská ruleta. Dnes existují inovované verze typu Polská ruleta, kdy se používá poloautomatická pistole, která se ale nepřikládá ke spánku, ale do úst. Ještě extrémnější je Belgická ruleta, při které pouze jedna komora revolveru je prázdná , ostatní jsou naplněny náboji.

To, co se v posledeních dnech odehrálo ve Francii a Německu, však svou šíleností, překonává jakékoliv hazardní hraní se zbraněmi.
Při RR riskuje člověk svůj život. Je to jeho blbost, když o něj příjde.Neváží si ho, nemá ho.
Při brutálních útocích terorista vědomě obětuje životy neurčitého počtu lidí, které ani vůbec nezná, pro získání domnělé cti u Boha ( oh, jak se hluboce mýlí!) a prosazení neurčitého cíle - "propagace" IS a "vítězství" nad nevěřícími.
Při RR člověk zřejmě jednal s rozvahou, pomalu.Nechtěl přijít o život, ale chtěl očistit svoji pověst.
Teroristické útoky jsou možná do detailu promyšlené, ale samotný akt se podobá zuřivému útoku býka, který se před ničím nezastaví ( a tady se omlouvám chudákům býkům, protože oni za to nemohou ).
Při pravé Ruské ruletě vyjde ( nebo v lepším případě nevyjde ) jeden výstřel a dost, při útocích sebevrahů se to podobá spíše rychlopalbě z Kalašnikova.


Proč?
Proč se dějí taková zvěrstva a proč k nim docházelo napříč celými dějinami?
A jak to bude dál?
Uvidíme v dalším článku .

Dvojčata - ANO,ne ......

26. července 2016 v 21:41 | Lukíno |  Téma týdne

Dvojčata - ANO,ne ....



Dvojčata.
Mám pro ně slabost. Vidět 1v2 na živo je zážitek.
Kdo je kdo? Stejná gesta, stejné vlasy, stejné oči, a abychom to neměli lehké, i totožné oblečení .
Přeci, i když mají mnoho společného a mnoho spolu odžitého ( a to dokonce před narozením; komu se to poštěstí,že?), jsou veskrze originální.
Nejsem dvojče. Ale mám dvojče. Milovanou manželku, která je jedinečná. Je sice dvojvaječná, ale to zvláštní pouto, kterým načichla během dětství, si nese celým životem. Tak nějak víc touží po nějakém souznění, víc než my obyčejní smrtelníci.

Mám pro ně zkrátka slabost. Letos o prázdninách jsem se setkal s tříletými špuntíky, samozřejmě dvojčaty, a s "Kevinem"(Sám doma 5) jsem měl družný rozhovor. Na mé všetečné otázky odpovídal jednoslovným, roztomilým : "ANO".Tak pěkné ano jsem už dlouho neslyšel. Jak naše konverzace zdařile plynula, dozvídal jsem se více a více věcí a od rodičů jsem byl ujištěn, že ovládá i slůvko NE.
NEnování jde dětem všeobecně."Neci,Neci" umíme obstojně už od mala a bez odmlouvání.
A stejně tak jsem zjistil, že u spousty věcí mi nedělá takový problém říct, proč je nedělám než naopak.

Proč jsem si tedy NEVYTVOŘIL blog?

Tak jako jsou dvojčata svá, tak i důvody vzniku a tvoření na blogu jsou různé.

1) NEdělám to proto, že bych se nudil. Dělat něco pouze z nudy, by mě nebavilo.
Musí v tom být nějaká vášeň, nějaký zápal a to od této pohnutky nelze čekat a proto ani nelze čekat , že bych se tím příliš dlouho bavil. Ale časem se z banálního důvodu, může vyklubat něco kloudnějšího ....
Například ......

2) SEBETERAPIE neboli VYPSÁNÍ SE
Někdo používá činnost na blogu jako takovou osobní terapii, při které zhmotní všechny své splíny, deprese a jiná zákoutí své duše a vypíše je do děsuplných popisů či jiných útvarů a nachází při tom příjemnou úlevu.
Navíc díky komentářům může tuto svou nesnáz sdílet s druhými a někdy uslyšet dobrý návrh, jak se s tím či oním poprat.
Znovu mě napadají Dvojčata, tentokrát ta z Manhattanu ( v září 15. výročí; toto letí ), kde pro lidi, kteří to zažili, bylo životně důležité, aby se měli komu svěřit a vylít to ze sebe. I k tomu může sloužit blog.

nebo ......

3) SVĚŘOVÁNÍ SE
Souvisí s předešlým bodem, ale popudem pro psaní nemusí být vždy melancholická nálada, ale potřeba svěřit svoje zážitky, pocity a jiné prožitky někomu jinému. Možná z důvodu toho, že jsem introvert nebo kolem sebe nemám zrovna někoho komu bych důvěřoval natolik, abych se mu svěřil nebo mám, ale ne vše se mi s ním chce sdílet.

4) KONÍČEK
Mám nějakého koníčka, který mě zaujal natolik, že se chci s druhými podělit o vše možné, co s tímto "miláčkem" souvisí;možná i touha nadchnout někoho druhého pro danou věc.

5)..... 6) ...... 7) ....... 8) ....... ...........

Stručně, důvodů "proč" je nieúrekom.

Proč bloguju?
BLOGUJU,PROTOŽE psaní je pro mě zábava a relax a dobrodružství.
Vím, co chci říct, ale jak to vyjádřit?Jak to popsat? Aby to bylo výstižné, svižné, vtipné? Aby to nebyla nuda?
Aby to nebylo pouze o písmenkách a slovech, ale o jejích významu.



Je to zkrátka dobrodružství s nejistým koncem. Buď se vyšplhám na osmitisícovku nebo spadnu do hlubin moře.
Navíc zde může fungovat i zpětná vazba díky komentářům ostatních. Povedlo se mi to ? Mám něco zlepšit? Byl jsem pochopen? Potěšilo a povzbudilo to někoho? To všechno se můžu dozvědět díky tomu, že bloguju.

Na závěr bych se vrátil ke dvojčatům. Sounáležitost a určitá vzájemná propojenost je pro ně samozřejmostí. Myslí na sebe , mají jednoduše něco společného.
Podobně blogeři píšou své blogy z různorodých důvodů, ale mají a nebo mohou mít něco společného a nebo odlišného, čím se obohatí.
Kéž by bylo takových obohacujích blogů , co nejvíce ! Rozpačitý

Článek k tématu týdne "Bloguju, protože"

BOŽSKÉ MOŘE

25. července 2016 v 9:15 | Lukíno |  Básně

BOŽSKÉ MOŘE






Bázeň budí,
trochu studí,
mocně bouchá,
jemně šplouchá.
Barvy mění,
v klidu není.
Ta nesmírná,
vody hlubina.

Mořská krajina,
žádná pustina.
Tvorů družina,
i mě objímá.

Nádhera nádherná,
slova jsou bezcenná,
stvořitelská scéna,
nekonečná cena.


Moře hlučí,
pokoře učí,
nejsem ničím,
tobě svědčím,
lidskou řečí,
jsi největší.
Ach Bože můj,
při mně stůj.




Drobný úspěch blogu

25. července 2016 v 4:34 | Lukíno |  FOTBAL V SRDCI
Drobné chlubeníčko ohledně obsahu mého blogu lukahal.blog.cz.

Na oficiálních webu České televize, na stránkách pořadu "Se lvíčkem v srdci", byla uveřejněna s možností stažení moje sbírka básní "Fotbal v srdci".


Komentátoři a autoškola

24. července 2016 v 5:37 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

KOMENTÁTOŘI A AUTOŠKOLA






Jak spolu souvisí komentátoři a autoškola?
Zdánlivě nijak, ale ve skutečnosti hodně.Aspoň pro mě.
Mám relativně čerstvě řidičák.4 roky.Ale vzhledem k tomu, že mi je přes čtyřicet, snadno si můžete spočítat, že jsem si ho udělal v né zrovna teenagerovském věku.
Má to své výhody i nevýhody.

Nikdy se ne(po)zastavit

20. července 2016 v 7:39 | Lukíno |  Téma týdne

NIKDY SE NE(PO)ZASTAVIT


Všechno běží, tak jak má , tak proč to zastavovat, že?
PROČ ZPOMALIT A ZAČÍT SI VĚCI VYCHUTNÁVAT?

Nic není takové, jaké by mělo být, tak proč se nezastavit a popřemýšlet ?
PROČ SE HNÁT ÚPRKEM VPŘED JAKO KVAPÍK OD VČELÝCH MEDVÍDKŮ?




Tohle byly jenom čtyři otázky, které nás nutí k přemýšlení. A pozastaví nás.Otázky májí tu magickou moc upoutat naši mysl a pozastavit čas.Čím lepší otázka, tím lepší zastávka.
Odychněme si , klídek, nikdo nás nehoní.

Ale kdo z nás si nevšiml, že dnešní svět si, co do hektiky, nezadá s pověstným kamikadze.
Co všechno musíme dneska ještě stihnout, zařídit, nakoupit,uvařit,usmažit se ve vlastním kvapu.......

Kdo z nás je vyjmut z tohoto zběsilého tempa?

Zdá se, že jsou to lidé typu podivín, stařečci a děti.





1) PODIVÍNI ( a nemyslím, tím pouze lidi podhroužené neznámým množstvím destylátů a toulající se bezcílně městy a nemající, kam složit hlavu ) jsou lidé přemýšliví, kterým možná unikají určité souvislosti, ale i díky netradičním otázkám se dobrali netradičního myšlení a někdy netradičního životního stylu. U některých je těžké určit zda jejich stav je věcí volby nebo naopak je ovlivněn nějakou duševní poruchou.
Ale , kdo by se z dnešní doby nezbláznil,že?






2) STAŘÍČCI šourající se pomalu ulicemi a užívající si každou minutu svého života.
Ano máte pravdu, stáří nás dostihne a my jsme nuceni zpomalit. Už nejedeme na pětku, ale musíme podřadit na dvojku a jsme rádi, že jsme rádi. Ale díky tomu se někteří starší lidé dívají s otevřenýma očima kolem sebe, užívají si obyčejných věcí ( příjemné jarní sluneční paprsky, rozverná mláďátka vrabců, pronikavě vonící rozkvetlé sakury ...).
Nevýhoda stáří je, že nám to již tolik nepálí a mnohdy máme vše pro sebe vyřešené a proto již nejdeme dále do hloubky a již si neklademe všetečné otázky.
"Na to se zeptejte těch mladších, to už pro mě není ", je jejich častá posmutnělá odpověď. ŠKODA.




3) DĚTI
Tato kategorie je mimo čas a prostor.
V dětství nám ten čas běží tak nějak pomalu, nemyslíte si?
Všechno intenzivněji prožíváme, většinou si z ničeho nic neděláme, jsme hyperaktivní a zároveň jako by život stál.
A během té mladosti klademe rodičům a nejenom jim vtipné a přitom i hluboké otázky, při nichž se naši dotazovaní zapotí.
Např. PROČ je tráva zelená? JAK jsem se tu vzal? KOLIK je hvězd?
S přibývájícím věkem intenzita otázek klesá, ale někdy bývají o to rýpavější, ale také pragmatičtější.
PROČ jste se s mamkou rozvedli? JAK to, že brácha má novej mobil a já ne? KOLIK, tati, bere prezident?
Samozřejmě ani v dětství a ani v dospívání nejsme zproštěni nutnosti odpovídat na dotazy svých rodičů, učitelů .....a říkáme si ......UŽ abych byl dospělí ........ to UŽ nebudu muset odpovídat na tyto stupidní dotazy..... a tak procedíme mezi zuby: "Jó dobrý; jó šlo to...."


A tak jsme dospělí.Konečně.Dospěli jsme, ale k nějakým skutečným odpovědím na své otázky?
ZASTAVILI jsme se a známe odpověď na otázku:
KDE jsem se tu vzal?
JAKÝ je smysl mého života?
Nebo otázka z druhého pólu: CO se stane, když zemřu?

"Na takový blbosti nemám čas ještě musím stihnout tohle, tohle a vidíš ještě na támhle to jsem zapomněl . AŽ budu v důchodu, PAK na to budu mít čas" a na parte takového člověka se dočteme, že zemřel ve věku 63 let, těsně po nástupu na zasloužený odpočinek. Asi toho moc nestihl,že?

Z těhle úvah pro mě plyne povzbuzení, abych si nehrál na Usaina Bolta každodenní života, ale trochu zvolnil a měl čas si život užívat a sem tam ( třeba nejlépe každý den ) si položil nějakou nepovrchní otázku a hledal na ní odpověď DOKUD je čas.

( Článek k tématu týdne "Nikdy se nazastavit" )

Fotbal, Francie alá francouzské brambory

16. července 2016 v 16:09 | Lukíno |  Abeceda

FOTBAL,FRANCIE alá francouzské brambory


S obdobím prázdnin se v člověku mísí v mysli různé chutě, vůně , vzpomínky a pocity.
V létě tak nějak jinak chutnají všechny ty dobroty, které si utrhneme, vykopeme ze země nebo uklohníme v kuchyni.
Můj kladný vztah k pracem v kuchyni se váže už k dětským létům, kdy jsem rád koukal pod ruku své mamince.
Vždy jsem jí považoval za exelentní kuchařku a jistě jí byla, ale projevila se i její dlouholetá praxe, kterou získala díky desítkám let manželství.
Říká se, že kdo rád jí, i dobře vaří.
Bývá to tak.
I já zobu, co se dá a rád zkouším nové chuťě.
Od mládí jsem začal vnikat do tajů kulinářského umění a postupně se naučil experimentovat u plotny.
K takovým prázdninovým klasikám patřily, jak bych to nazval zajímavě na jídelním lístku : "Francouzské brambory opuštěných dětí".
Tak dobře mi od té doby nechutnaly žádné jiné. Prostě jiná doba, jiné chutě, jiné pocity, jiné vůně.

Slunná Francie poskytla v letním údobí k degustaci i fotbalové menu.
Abych pravdu řekl, příliš mi nechutnalo.
Příliš defenzívy, příliš taktiky způsobené nepříliš moderně zvoleným turnajovým systémem a nepříliš výrazné individuální i týmové výkony.
Samozřejmě se vyskytly i čestné vyjímky.
Například sympaticky hrající Maďaři, kteří nehleděli přehnaně na to jaký udělají výsledek, když už se po mnoha desítkách let dostali na finálový turnaj typu ME,MS.V brance měli neortodoxně chytajícího dědu Királyho, šikovné záložníky a útočníky, které sice neznám jménem, kteří ale zanechali lepší dojem než naši "věhlasní" reprezentanti.

Obdobně na tom byli nadšeně hrající Welšané. Nebyl to pouze Gareth Baley, Aaron Ramsey z Arsenálu, ale od posledního Ashleyho Williamse po posledního náhradníka na lavičce, byli nadšení pro hru, vložili do ní ostrovní srdce a jejich opravdové a uměním podpořené úsilí se vyplatilo.

Paradoxní je, že se Christiano Ronaldo, který ve svých osmnácti letech byl na domácím mistrovství Evropy 2004 supertalentem a už tehdy byl tahounem repre, i když tam byli staří mazáci jako Luis Figu, se na letošním turnaji ve Francii dočkal vytouženého titulu.
Paradoxní je to proto, že Portugalci vždy a všude ctili ofenzivní pohledný styl, který mnohdy nebyl účelný.
Tento rok vsadili na propracovanou defenzívu s občasnými útočnými výpady a slavili úspěch.
Sice nehráli takového zaňdoura jako fotbal otravující mistři 2004 Řekové, ale i tak se dostali až do semifinále , aniž vyhráli v normální hrací době.
A tak jako je porazili v domácím prostředí již zmiňovaní Řekové, stejnou mincí oplatili suveréněji hrajícím Frantíkům v čele se skvělým Griezmannem.
Mimochodem, i když hrál úchvatně, nedosahoval v mých vzpomínkách virtuozního Platiniho, který s určitou mírou nadsázky vyhrál sám Francii domácí EURO v roce 1984.
A to mi evokuje letní vzpomínky,jak jsem ještě za komunistů sledoval barevnou televizi s pořádnou uhlopříčkou v obýváku našeho rodinného přítele a obdivoval eleganci jakou při své hře projevoval Michel.
V mých očích jeho individuální jedinečnost na závěrečném turnaji předčil pouze Maradona, který byl v Mexiku 1986 při práci s balónem tak úchvatný, že oddělit ho od míče by bylo obtížné i pro Berdychův a Mrázkův gang dohromady.

Ale abych nepřevařil příliš mnoho fotbalového guláše, nechám hodnocení na povolanější a půjdu nám uvařit mnou a mým tátou oblíbené halušky s brynzou.
Dobrou chuť přeje PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ.

Bosí kos

15. července 2016 v 9:17 | Lukíno |  Básně

Bosí kos






Vyšel kos
ráno bos
do Kosmonos.

A že byl z Prahy
a jízdný drahý,
využil slevy
u expres želvy.

Ta želva filuta,
zašeptala do ucha
obrovského krokodýla,
že má ještě pasažíra.


Pasažíra nesežral,
poslyš, co bylo dál.


Ten krokodýl bez ostychu,
pro pohodlí zákazníků,
vystavěl záhy,
krokodýlí dráhy.

Na hradle je kos,
co má dlouhý nos.
Přednostová želvice,
prohání ho velice
a krokodýlu z huby,
čouhají jen zuby.


Z toho plyne poučení:
Nad bosého kosa není.
On na hradle není,
nyní k nalezení.


Falešný úsměv HLUBOKO UVNITŘ aneb francouzské fiasko

15. července 2016 v 2:28 | Lukíno |  Téma týdne

FALEŠNÝ ÚSMĚV HLUBOKO UVNITŘ aneb francouzské fiasko



Neměl jsem možnost vyjádřit se k tématu minulý týden, jelikož jsem dovolenkoval a mými jedinými přáteli byly hluboké hvozdy a vysychající potůček, takže dosažitelnost jakýchkoliv sítí, byla pouhou iluzí.
Díky tomu jsem si ale mohl srovnat myšlenky a pobaveně zjistit, že sloučením obou názvů témat týdne, vzniká právě ten námět, o kterém bych chtěl psát.

Fotbal v uplynulém měsíci zaměstnával mysl nejednoho fotbalového nadšence, mě nevyjímaje. Již dávno nejsem tím bláznem, který by prožíval každý dotek míče a trhal si vlasy při každé napovedené akci ( po letošním fiasku by mi jich příliš nezbylo ).

Co bylo příčinou neúspěchu českého fotbalového týmu?

Na tiskové konferenci svolané a spolukomentované neoblíbeným předsedou FAČR Miroslavem Peltou se nehloubkově komentovalo účinkování mužstva ve Francii. Zlehčování jako vždy....Jen zápas s Turky nám nevyšel, kdybychom zvládli první desetiminutovku a dali naopak gól my, tak bychom ještě byli na EURU a nehovořilo se o neúspěchu ...., blablabla.





A co trenér?
Z toho Vrby, který sršel entuziasmem a někdy jsem se bál, že vtrhne na trávník, oblékne kopky a těm mlaďochům ukáže zač je toho loket, tu stál pro mě skomírající člověk bez hlubšího zájmu o věc. Po pár dnech rozjetá akce Machačkala ukázala důvod jeho nezájmu.


Nechci si zde stoupat na tenký led dohadů, zda trenér Vrba věděl či nevěděl o zájmu o jeho služby před Eurem ( velmi pravděpodobně věděl ) a jest-li to ovlivnilo jeho práci ( velmi pravděpodobně neovlivnilo ).
Taky je naivní si myslet, že sebelepší trenér dokáže ovlivnit formu všech hráčů a zajistit, aby začali hrát v špičkových klubech a pak to zúročili na reprezentačním poli.

Co se asi odehrávalo HLUBOKO UVNITŘ tohoto člověka?
A v čem tkvěl úspěch a nebo naopak neúspěch tohoto trenéra?

Dle mého skromného názoru se ukázalo, že dobrý ligový trenér neznamená automaticky dobrý turnajový reprezentační lodivod.
Taky , že když v klubu preferuji odvážný, líbivý útočný styl, neznamená, že jej budu uplatňovat v národním mužstvu.
Vrba, který byl náročný v klubu, se stal kalkulujícím na mezinárodní scéně.
Nechtěl dostat výprask od úrovní klesajících Španělů, kteří nebyli v nejlepší formě , tak zvolil zanďoura alá Prešov.
0 bodů, 0 sympatií.
Chorvaťi si díky svým všeho schopných fans po více než 70 minutách pohodové jízdy a bezkrevného výkonu Čechů, řekli o remízu a darovali možnost iluzorního bodu za nic.
A paradoxně po nejlépe odehraném poločase s Turky ( již pokolikáté dostali reprezentanti jako první gól a Sparta v tom taky byla "dobrá"), přišel utrápený a bez většího odporu hraný druhý poločas.

Sečteno potrženo : 1 bod a nejhorší projev mužstva za posledních 40 let ( kromě MS 1982 ve Španělsku ).
A Pelta prohlašuje : mi za trenérem stojíme, kabina fungovala dobře ....... a trenér za pár dní tradá Rusko.


Z fotbalu a i jiných činností se někdy dělá věda.
A někdy není lehké určit, co se odehrává hluboko uvnitř člověka, a který úsměv je upřímný, a který falešný.

Co si myslím o Pavlu Vrbovi?

Stále je to ambiciozní trenér , který si trochu spálil prsty, což by mu paradoxně mohlo pomoci, aby svůj nos nosil oněco méně vysoko a mohl tak s deklamovanou pokorou a spolupracující ruskou kamandou, začít hrát útočným a efektivním stylem.

A CO MÁ HLUBOKO UVNITŘ SEBE PAVEL VRBA?

To si netrofnu říci. FOTBAL JE SICE KRÁSNÁ HRA,ale poměrně jednoduchá, málokdy se z ní dají usuzovat hodnoty člověka.

Přesto se někdy bezděčně člověk prozradí, když je mimo světla reflektorů.
Mám jednu takovou perličku spojenou s osobou Pavla Vrby.
Bylo to kouzlo nechtěného.
Zápas minulého ročníku Dukla - Sparta. 2:1 pro Duklu. Rozhodčí Kocourek nesmyslně píská pokutový kop a zajišťuje možnost Spartě ,aby zápas splichtila. Celý stadion stojí, mnoho z diváků píská. Já vzhledem nehoráznosti penalty ostentativně odcházím z hlavní tribuny. Ale nedá mi to a poočku sleduji exekutora Dočkala před kopem.
Podívám se nahoru do VIP boxů a kdo tam není : Pavel Vrba s jeho typicky pobaveným úsměvem.
V té chvíli si říkám : Je ten úsměv falešný nebo ironický? Co si o té situaci myslí?
Není to spíš k pláči?

Nevím, co měl uvnitř , ale tak nějak mi to nesedělo.
Stejně jako mi nesedělo jeho rádoby pro mě zbabělé a sobecké opuštění reprezentační lavičky, kdy se ohlížím na sebe až na prvním místě.
A to mi říká něco o jeho charakteru a taky naznačuje, co částečně vedlo k jeho a reprezentáčnímu fiasku na pro mě nepříliš výrazném EURU.

Článek k tématu týdne "Hluboko uvnitř"

Co to je?

12. července 2016 v 8:01 | Lukíno |  Básně

Co to je?




Není to pouhou
chrupovou
chloubou.

Není to pouhá
svalová
souhra.

Není to iba
tiková
chyba.

Není to pouze
mimická
infuze.




Naopak je to kapitál,
penězoměnci neskýtán.



Rozdá ho jenom kojenec,
stařík, co z holí těžce jde.
I chichotalka cukrářka,
co zmrzlinou tě pokapá.


Čím víc ho dáš,
tím líp ti je.
Tím líp ti je,
když srdce tvé,
v něm je.

Co to je?

Srdce a mysl

8. července 2016 v 12:45 | Lukíno |  Básně

Srdce a mysl





Srdce dalo zakázku.
Komu?
Mysli na pásku.
Tečka, čárka, tichý vzkaz.
vymysli mi, mysli podraz.
 
 
Myslí, myslí mysl myslí.
Vymyslí nesmysly myslí?
Už myšlenky poskakují,
myslí sem tam plují.
 
"To mám život!" úpí mysl,
"srdce hoří pro nesmysl.
Špatnost, podlost, úklady.
To jsou nějaké podklady?"
 
"Proč mi srdce krásno nedá?
Proč mě krmí tímto? Běda! "
Tak se mysl urazila.
Závoru pak vystavila.
"Dokud srdce nezlepší se,
nebudu už myslet."
 
 
Poučení z toho plyne,
starejme se o srdce,
aby rozkol s ním a myslí,
ve vzduchu již nevisel.

Ranní nálada

5. července 2016 v 6:00 | Lukíno |  Básně

Ranní nálada






Blíží se rozednění,

úchvatné představení,

jitřenky vystoupení,

hor i pasek osvícení.

Laně plují travami,

plachtí tiší havrani,

vrabci spí v ojínění,

lidi o nich ještě neví.