Fotbal, Francie alá francouzské brambory

16. července 2016 v 16:09 | Lukíno |  Abeceda

FOTBAL,FRANCIE alá francouzské brambory


S obdobím prázdnin se v člověku mísí v mysli různé chutě, vůně , vzpomínky a pocity.
V létě tak nějak jinak chutnají všechny ty dobroty, které si utrhneme, vykopeme ze země nebo uklohníme v kuchyni.
Můj kladný vztah k pracem v kuchyni se váže už k dětským létům, kdy jsem rád koukal pod ruku své mamince.
Vždy jsem jí považoval za exelentní kuchařku a jistě jí byla, ale projevila se i její dlouholetá praxe, kterou získala díky desítkám let manželství.
Říká se, že kdo rád jí, i dobře vaří.
Bývá to tak.
I já zobu, co se dá a rád zkouším nové chuťě.
Od mládí jsem začal vnikat do tajů kulinářského umění a postupně se naučil experimentovat u plotny.
K takovým prázdninovým klasikám patřily, jak bych to nazval zajímavě na jídelním lístku : "Francouzské brambory opuštěných dětí".
Tak dobře mi od té doby nechutnaly žádné jiné. Prostě jiná doba, jiné chutě, jiné pocity, jiné vůně.

Slunná Francie poskytla v letním údobí k degustaci i fotbalové menu.
Abych pravdu řekl, příliš mi nechutnalo.
Příliš defenzívy, příliš taktiky způsobené nepříliš moderně zvoleným turnajovým systémem a nepříliš výrazné individuální i týmové výkony.
Samozřejmě se vyskytly i čestné vyjímky.
Například sympaticky hrající Maďaři, kteří nehleděli přehnaně na to jaký udělají výsledek, když už se po mnoha desítkách let dostali na finálový turnaj typu ME,MS.V brance měli neortodoxně chytajícího dědu Királyho, šikovné záložníky a útočníky, které sice neznám jménem, kteří ale zanechali lepší dojem než naši "věhlasní" reprezentanti.

Obdobně na tom byli nadšeně hrající Welšané. Nebyl to pouze Gareth Baley, Aaron Ramsey z Arsenálu, ale od posledního Ashleyho Williamse po posledního náhradníka na lavičce, byli nadšení pro hru, vložili do ní ostrovní srdce a jejich opravdové a uměním podpořené úsilí se vyplatilo.

Paradoxní je, že se Christiano Ronaldo, který ve svých osmnácti letech byl na domácím mistrovství Evropy 2004 supertalentem a už tehdy byl tahounem repre, i když tam byli staří mazáci jako Luis Figu, se na letošním turnaji ve Francii dočkal vytouženého titulu.
Paradoxní je to proto, že Portugalci vždy a všude ctili ofenzivní pohledný styl, který mnohdy nebyl účelný.
Tento rok vsadili na propracovanou defenzívu s občasnými útočnými výpady a slavili úspěch.
Sice nehráli takového zaňdoura jako fotbal otravující mistři 2004 Řekové, ale i tak se dostali až do semifinále , aniž vyhráli v normální hrací době.
A tak jako je porazili v domácím prostředí již zmiňovaní Řekové, stejnou mincí oplatili suveréněji hrajícím Frantíkům v čele se skvělým Griezmannem.
Mimochodem, i když hrál úchvatně, nedosahoval v mých vzpomínkách virtuozního Platiniho, který s určitou mírou nadsázky vyhrál sám Francii domácí EURO v roce 1984.
A to mi evokuje letní vzpomínky,jak jsem ještě za komunistů sledoval barevnou televizi s pořádnou uhlopříčkou v obýváku našeho rodinného přítele a obdivoval eleganci jakou při své hře projevoval Michel.
V mých očích jeho individuální jedinečnost na závěrečném turnaji předčil pouze Maradona, který byl v Mexiku 1986 při práci s balónem tak úchvatný, že oddělit ho od míče by bylo obtížné i pro Berdychův a Mrázkův gang dohromady.

Ale abych nepřevařil příliš mnoho fotbalového guláše, nechám hodnocení na povolanější a půjdu nám uvařit mnou a mým tátou oblíbené halušky s brynzou.
Dobrou chuť přeje PÍSMENKOVÝ BÁSNÍŘ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama