Nikdy se ne(po)zastavit

20. července 2016 v 7:39 | Lukíno |  Téma týdne

NIKDY SE NE(PO)ZASTAVIT


Všechno běží, tak jak má , tak proč to zastavovat, že?
PROČ ZPOMALIT A ZAČÍT SI VĚCI VYCHUTNÁVAT?

Nic není takové, jaké by mělo být, tak proč se nezastavit a popřemýšlet ?
PROČ SE HNÁT ÚPRKEM VPŘED JAKO KVAPÍK OD VČELÝCH MEDVÍDKŮ?




Tohle byly jenom čtyři otázky, které nás nutí k přemýšlení. A pozastaví nás.Otázky májí tu magickou moc upoutat naši mysl a pozastavit čas.Čím lepší otázka, tím lepší zastávka.
Odychněme si , klídek, nikdo nás nehoní.

Ale kdo z nás si nevšiml, že dnešní svět si, co do hektiky, nezadá s pověstným kamikadze.
Co všechno musíme dneska ještě stihnout, zařídit, nakoupit,uvařit,usmažit se ve vlastním kvapu.......

Kdo z nás je vyjmut z tohoto zběsilého tempa?

Zdá se, že jsou to lidé typu podivín, stařečci a děti.





1) PODIVÍNI ( a nemyslím, tím pouze lidi podhroužené neznámým množstvím destylátů a toulající se bezcílně městy a nemající, kam složit hlavu ) jsou lidé přemýšliví, kterým možná unikají určité souvislosti, ale i díky netradičním otázkám se dobrali netradičního myšlení a někdy netradičního životního stylu. U některých je těžké určit zda jejich stav je věcí volby nebo naopak je ovlivněn nějakou duševní poruchou.
Ale , kdo by se z dnešní doby nezbláznil,že?






2) STAŘÍČCI šourající se pomalu ulicemi a užívající si každou minutu svého života.
Ano máte pravdu, stáří nás dostihne a my jsme nuceni zpomalit. Už nejedeme na pětku, ale musíme podřadit na dvojku a jsme rádi, že jsme rádi. Ale díky tomu se někteří starší lidé dívají s otevřenýma očima kolem sebe, užívají si obyčejných věcí ( příjemné jarní sluneční paprsky, rozverná mláďátka vrabců, pronikavě vonící rozkvetlé sakury ...).
Nevýhoda stáří je, že nám to již tolik nepálí a mnohdy máme vše pro sebe vyřešené a proto již nejdeme dále do hloubky a již si neklademe všetečné otázky.
"Na to se zeptejte těch mladších, to už pro mě není ", je jejich častá posmutnělá odpověď. ŠKODA.




3) DĚTI
Tato kategorie je mimo čas a prostor.
V dětství nám ten čas běží tak nějak pomalu, nemyslíte si?
Všechno intenzivněji prožíváme, většinou si z ničeho nic neděláme, jsme hyperaktivní a zároveň jako by život stál.
A během té mladosti klademe rodičům a nejenom jim vtipné a přitom i hluboké otázky, při nichž se naši dotazovaní zapotí.
Např. PROČ je tráva zelená? JAK jsem se tu vzal? KOLIK je hvězd?
S přibývájícím věkem intenzita otázek klesá, ale někdy bývají o to rýpavější, ale také pragmatičtější.
PROČ jste se s mamkou rozvedli? JAK to, že brácha má novej mobil a já ne? KOLIK, tati, bere prezident?
Samozřejmě ani v dětství a ani v dospívání nejsme zproštěni nutnosti odpovídat na dotazy svých rodičů, učitelů .....a říkáme si ......UŽ abych byl dospělí ........ to UŽ nebudu muset odpovídat na tyto stupidní dotazy..... a tak procedíme mezi zuby: "Jó dobrý; jó šlo to...."


A tak jsme dospělí.Konečně.Dospěli jsme, ale k nějakým skutečným odpovědím na své otázky?
ZASTAVILI jsme se a známe odpověď na otázku:
KDE jsem se tu vzal?
JAKÝ je smysl mého života?
Nebo otázka z druhého pólu: CO se stane, když zemřu?

"Na takový blbosti nemám čas ještě musím stihnout tohle, tohle a vidíš ještě na támhle to jsem zapomněl . AŽ budu v důchodu, PAK na to budu mít čas" a na parte takového člověka se dočteme, že zemřel ve věku 63 let, těsně po nástupu na zasloužený odpočinek. Asi toho moc nestihl,že?

Z těhle úvah pro mě plyne povzbuzení, abych si nehrál na Usaina Bolta každodenní života, ale trochu zvolnil a měl čas si život užívat a sem tam ( třeba nejlépe každý den ) si položil nějakou nepovrchní otázku a hledal na ní odpověď DOKUD je čas.

( Článek k tématu týdne "Nikdy se nazastavit" )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama