Srpen 2016

PRVNÍ VZPOMÍNKA NA MOU DCERU

28. srpna 2016 v 23:09 | Lukíno |  Téma týdne

PRVNÍ VZPOMÍNKA MOU DCERU


Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo pamatovat si do detailu všechny věci, co jsme kdy zažili od narození?

Co bych si asi pamatoval?







Tak aspoň zprostředkovaně vím, co jsem zažíval, když jsem se narodil.
Mám ve svém rodném listě zapsáno místo narození PELHŘIMOV. Stejně dobře bych tam mohl mít uvedeno Tábor, pokud by se ovšem zrovna v tomto období v nemocnici v Táboře nemalovalo. Tak jsem pouze týden svého života prožil v Pelhřimově a pobavilo mě, když mi mamka vyprávěla, jak jen tak mimochodem během rozhovoru s taťkou prohodila, když už se chystal k odchodu, že má syna a ukázala mě z nemocničního pokoje z okna ( pro mladší ročníky běžná praxe, kdy tátové své ratolesti viděli až po několika hodinách ,možná dnech , a mnohdy pouze z dálky ).

To první sekundy vzpomínek mé dcery by byly ještě barvitější a intenzivnější.

Je poklidné nedělní odpoledne, 27.10.2002.
Někdo se právě vrátil z nedělní procházky, věřící možná z kostela, naše rodinka si vyslechla přednášku na příznačné téma " Co člověk rozsévá, to také sklidí."
Manželce se přednes moc líbil, miminku asi také a tak se pomaličku začalo hlásit na svět. Manželka hodna své povahy se snažila nenápadně vytratit ze sálu, což v devátém měsíci těhotenství jde poměrně obtížně. Proto se velice záhy objevil zástup strýčků a přátel, kteří se nabízeli s odvozem do nemocnice. Vzhledem k tomu, že byl průběh ještě poklidný , nechali jsme se přiblížit k našemu domovu, s tím, že až přijde ta prává chvíle, zavoláme našemu sousedovi v domě a on nás odveze do nemocnice.

Bylo to již druhé dítě, ale protože prvnímu se moc na svět nechtělo, bylo ze svého pokojíčku u maminky vyvoláno pomocí medikamentů. Nevýhodou bylo, že manželka neznala průběh přirozeného porodu. A tak jak pobíhala a připravovala, aby vše doma bylo dobře přichystáno a protože je statečná, podcenila rychlost probíhajících kontrakcí.
No nebudu vás napínat, když už byl nejvyšší čas k odjezdu a my jsme zavolali kamarádovi, které ho jsme předtím ujišťovali, že to hned tak nebude, řekl nám , že odjel vyřizovat nějakou reklamaci do obchodu a že je do 15 minut doma.

Čas již nebyl a tak jsme volali záchranku. Manželka mezitím zašla na záchod, praskla voda a já jsem byl postaven před realitu odrodit svou vlastní dceru.
Neplánované, nečekané, úzkostné a zároveň za pár chvil radostné setkání. Kdy se vám před vašima očima a doslovala ve vašich rukách objevuje nový život.
Nepopsatelný zážitek, ženy jsou fakt hrdinky a rodění Indiánek v dřívějších dobách mělo něco do sebe. Gravitace je gravitace. Co první dcera viděla byly moje ruce a co jsem toužebně slyšel po mém poplácání, byl její pláč.

Každopádně by stálo za to , kdybychom měli vzpomínky na začátky našeho života , možná bychom si ho víc vážili a možná i těch, kdo nám ho zprostředkovali.


Perlička na závěr : přesně ten večer proletěla střední Evropou tedy i Prahou vichřice. Díky tomu byl v domě vypadlý proud, zachranáři snášeli dcerku i s maminku na nosítkách po schodišti z 6. podlaží, během převozu lítalo a svištělo vzduchem všelicoz, včetně plechů ze střech a vichřice byla posléze pojmenována Jeannette, což je francouzská podoba hebrejského jména Jana.
Tak se jmenuje i naše dcera.
TOPlist

GARDERÓBA

28. srpna 2016 v 14:27 | Lukíno |  Abeceda

GARDERÓBA





Nakupování.Shoppování.
Slůvka, která v některých ženách vyvolávají příjemný pocit blaženosti.
Představa poklidně stráveného času s kamarádkou, kdy se pomaloučku ploužíte obchodem s hadříky, prohrabujete jednotlivá ramínka, nejlepší kousky si syslíte v podpaždí či na předloktí a pak je s noblesou zkoušíte v kabince a okázele či neokázale konzultujete se svojí souputnicí. To je zážitek, který se neomrzí.




Menší mráček na obloze může způsobit, pokud není žádná z dam k dispozici. To pak musí přijít za vděk i manžel.
A mužské osazenstvo není vždy nakloněno k nějakému zdlouhavému vybírání.
Zde pak musí přijít na řadu maximální míra šarmu, ženskosti a přesvědčovacích schopností, aby kýžená nákupní horečka byla uskutečněna. A já většinou podlehnu.

Jak to snáším ?

Po zhruba 20 letech manželství jsem vycvičen v poměrně ochotného pomocníka. Tu podržím, tam se vyjádřím, tam se radši nevyjádřím, jinde sloužím jako obsluha kabinky, abych tu přinesl, tam odnest, tu větší, tam menší kousek. S,M,L.
Také vidím poměrně výhodné přivést na svět alespoň jednu dceru, která postupem času se stává zdatnou náhradnicí mě jako pomahače. Pak se má funkce mění v pouze příležitostného osobního šoféra, který zajišťuje odvoz ulovených šatů,sukní,kalhot,halenek,triček........



Z výše uvedeného popisu by se mohlo zdát, že cítím nějaký odpor k nakupování mé drahé polovičky, ale tak to není.
Chápu, že se ta krásnější část lidstva, chce stát ještě krásnější a že to dělá nejen kvůli sobě , ale i kvůli nám, abychom se měli na co hezkého koukat.

Nejsem úplně ten extrémní typ muže, který veškeré nakupování přenechává na ženu nebo přinejlepším nasprintuje do obchodu, šupne do košíku první tričko, který se mu namane a honem z obchoďáku.
Jdu rád nakupovat, ale čas od času.
Zjistil jsem, že moje manželka je celkem dobrou partií na nakupování.
Proč?

1) Platí u ní, pokud prohlašuje, že by dnes chtěla koupit to a to a to pro sebe, dozajista koupí to a to a to pro mě, pro dceru, pro syna .....

2) Druhý rys, v kterém se poměrně už kazí, je, že dlouho vybírá ( je vybíravá? ), a proto její nákup není tak obsažný a proto náš rodinný rozpočet ještě drží .

3) Její intervaly záchvatů nakupování jsou přiměřené, a proto i několika hodinové přehrabávání regálů, stojánů a kdovíčeho, se dá snést a dokonce si i částečně užít.


A jaké zkušenosti máte vy s nákupy, při kterých asistuje mužský element?
Baví vás to s nimi nebo by jste nás přetrhly?

Tvrdohlavost

17. srpna 2016 v 9:33 | Lukíno |  Téma týdne

TVRDOHLAVOST




Tvrdohlavost.
Je dobrá nebo ne?
Když člověka vede k tomu, že si stojí za svým dobrým přesvědčením a nic a nikdo ho nezvyklá, tak je to dobré.
Například když si z různých rozumných důvodů řeknu, že nechci začít kouřit cigára a přes masáž mých kamarádů, náruživých kuřáků, se nedám přesvědčit, abych to aspoň jednou zkusil ( "dyť o nic nejde, ne?" ), tak mi tato má TVRDOHLAVOST,ZÁSADOVOST, pomůže, abych se potom nemusel zdlouhavě, a možná i neuspěšně, vyrovnávat s tímto zlozvykem.

Naproti tomu, když je člověk zabejčený ve svých názorech a nechce jakokliv diskutovat o čemkoliv a sveřepě se drží svých léty vytvořených nesprávných představ, tak to škodí jemu i jeho okolí.

Tak třeba nějaký starší člověk se divá skepticky na mladé, nemá s nimi nejlepší zkušenosti, tak je hází všechny do jednoho pytle a jsou to pro něj VŠICHNI nevychovaní spratci.
Má pravdu a je to zdravý názor nebo by ho měl změnit?



Samozřejmě dnešní mladí lidé možná otevřeněji vyjadřují své názory než předešlá 70ková generace, taky řekl bych někteří poztráceli přirozenou úctu ke starším lidem o proti minulosti ( klima společnosti?) a skutečně , co si NĚKTEŘÍ dovolí ke svým rodičům, prarodičům nebo úplně neznámým starouškům, to mi hlava nebere.
Bez ostychu přepadat a okrádat staré nemohoucí lidi na ulici, případně pod nějakou záminkou v jejich bytech či dělat to legálně tím, že "vybírám" penízky z důchodu u svého dědy či babči, abych si přilepšil, to je sprominutím hnus.
Že by ale VŠICHNI byli takový nevychovaní spratci?
Jistě že ne .
Pokud ale budu mít tento předpojatý názor a nezměním jej, mohu si být jistý, že nebudu mít rád mladé a oni nebudou mít rádi mě a přijdu o to povzbuzení, které mladý člověk svým entuziasmem a živostí mi může dodat a ani já jej nebudu moci obohatit svými zkušenostmi a životními postřehy a zároveň nebudu moci v dobrém ovlivňovat názory mladé generace.


A podobně když jako teenager se budu na starší lidi dívat jako na přítěž, ktará tu zabírá jenom místo v autobuse, v obchodě, nevím, kde všude, je nemoderní, tedy je out a nemá mi co dát, tato předpojatost mi zabrání čerpat z jejich ničím nazaplatitelných zkušeností ( oni zkrátka vědí o čem ten život je a narozdíl od nás si prošli všemi těmi etapami a nástrahami života .... ) .
Taky se člověk ochudí o laskavost, kterou UMÍ projevovat výhradně starší lidé svým dětem,vnukům nebo úplně cízím mláďatům.
Ano, ne všichni letití jsou takový miláčci, mají své mouchy, kdo z nás ne, že?
Přesto všeobecný odsudek není moudrostí, ale hloupostí.


Z mého neumělého popisu je zřejmé, že stát si za svým je dobré, ale mít skostnatělé názory nám škodí.
K tomu, aby člověk změnil svůj náhled je potřeba odvahy, pokory a rozumnosti, k tomu aby se ho neoblomně držel pouze pyšnosti, neústupnosti a často hlouposti.

Kéž tedy máme dostatek pokory a odvahy a když je to potřeba, zkusme změnit názor.

Vzpomínka na maminku

13. srpna 2016 v 0:00 | Lukíno |  Básně
Je sobota 13.srpna 2016.
Jeden z dalších obyčejních dní.
Pro někoho jistě také neobyčejný.
Možná někdo získal po celoživotní dřině vytouženou zlatou olympijskou medaili.
Jinému se narodilo první dítě.
Ještě jinému zemřel milovaný rodič.
Píše se rok 2002. Je úterý 13.srpna.
Pro lidi všeobecně den jako každý jiný.
Pro Karlíňáky smutný okamžik, kdy při stoleté vodě museli opustit svá obydlí a někteří z nich se již do svých domovů nikdy nevrátili.
Já tento kulminační den prožívám v práci, kde mě zastihuje jedna z nejsmutnějších zpráv v mém životě.
Po roční neuprosné bitvě umírá v nemocnici na Karláku moje milovaná máma.
A já jako poslední z rodiny, který žije v Praze, mám za smutnou povinnost přebrat její věci.
Vyjádřit pocity slovy je někdy obtížné.
Mě se to doufám podařilo v této vzpomínkové básni, která je plná pravé naděje.


VKŘÍŠENÍ MAMINKY

Poprvé,
vůně novoty.
Naposledy,
tesknoty.

První mě políbila,
moje máma milá.
Poslední já jí tisk,
smrtí její jist.


Poprvé oči veliké,
lásku mi daly uvidět.
Naposled já bez hlesu,
zavřel její adresu.
Oči čisté,
teď bez jisker.


Poprvé do školy vedla,
učila jedna a jedna.
Naposled já nedopočet,
kdy uvidím ji zpět.
Za rok, za dva, za deset?
Nebo až budu kmet?
Ne, až přijde nový svět!!!


Budu mezi prvními,
co Ti líce políbí,
co tě stiskne k umačkání,
co Ti všechno povypráví.


Vymaž ze slovníku:
Slova smrt a pýchu.
Smrt,
že je bez soucitu.
Pýchu
pro popud k hříchu.


Doplň do větné skladby :
Láska a slovo navždy.
Láska,
že zde vždy byla.
Navždy -
ať mami si živá.

CHvalte JAH !
Všechno, co dýchá,
ať chválí JAH !









NÁHODY NEEXISTUJÍ. PROČ?

11. srpna 2016 v 11:13 | Lukíno |  Téma týdne

NÁHODY NEEXISTUJÍ. PROČ?


Proč se jako lidé bojíme toho, že by něco v našem životě byla náhoda?
Máte rádi náhody nebo se jich děsíte?


Naše obavy mohou pramenit z toho, že během našeho života se setkáváme s nepříjemnými situacemi, které nám nejdou na rozum, nemáme pro ně vysvětlení, nemáme je pod kontrolou.
Říkáme si : Proč zrovna já? Například : Proč moje dítě zemřelo, když nějakej šílenec neumí řídit auto?


Kdybychom byli v méně ateistické společnosti, možná bychom slyšeli vysvětlení od duchovního, že to byla Boží vůle.
Pokud by to tak bylo, Bůh by zřejmě nedostal moc plusových bodů a otázka PROČ by se ještě znásobila.

Někdo tuto otázku odbude slovy : " Byl to prostě osud.". A kdo ten osud určil? ??????
Tato odpověď také není přiliš uspokojivá a proto se někteří snaží vytvořit konstrukce, ve kterých je místo pro naši svobodnou vůli a zároveň určitou míru osudovosti.
" Tam nahoře to máme napsaný, ale můžeme to nějak ovlivnit", ale jak, to vám nikdo neřekne.

Ať tak či onak, se s nepříjemnými věcmi v životě, musíme nějak vyrovnat.
Nesedí mi, že bychom každou jednotlivost v životě měli předurčenou osudem nebo Vyšší mocí, zvlášť když vím, že se v Bibli píše, že " kde je Jehovův duch, tam je svoboda" .

Jaká by to byla svoboda, kdyby bylo vše určeno předem?

Víc mi zapadá do sebe vyjádření z jiného místa v Bibli, konkrétně od moudrého krále Šalomouna :
" Všechny (myšleno všechny lidi) je postihuje čas a nepředvídaná událost."

Prostě někdy je člověk v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Je to náhoda, souhra okolností.
Přirozeně, že tato odpověď neuspokojí zrdceného rodiče stojícího nad rakví svého dítěte.
Cítí určitě opravněný vztek, zmatek a další těžko vyjádřitelné emoce a ani sebevíc odebraných bodů nebo mnohaleté vězení nezodpovědného řidiče, tuto nespravedlnost nenapraví. Přesto vědět, že to není nějaký trest, něco zahadného a mystického, je do určité míry osvobozující.

A napraví to někdo? To je jiná otázka na jiný článek.

Samozřejmě jinou věcí je, když nějaký člověk bude denně vysedávat v hospodě, prolévat se jedním panákem za druhým, pak se asi nebude moci divit a nebude to náhodou, že mu jeho lékař zjeví nepřijemnou skutečnost, že má rakovinu jater.
"Cokoliv člověk rozsévá , to také sklidí."

Tedy sečteno potvrzeno - náhody existují.

Je na nás, jak se k náhodám postavíme. S těmi negativní se musíme poprat a ty pozitivní nebo neutrální si užít, připadně využít k něčemu dobrému nebo si s nimi naložit, jak chcemeUsmívající se.


Ze života :
Náhoda i v mém životě hrála zásadní roli, protože můj táta si mojí mamku namluvil tak, že šli naproti sobě na mostě v Táboře a taťka , tehdy voják záklaďák, ji i když se vůbec neznali, vyblejskunul foťákem a posléze doručil fotku k ní domů ( jak zjistil její adresu je pro mě dodnes záhadou; i když Tábor je malé město, kde se všichni znají, omlouvám se Táborákům) a díky této náhodě jsem vznikl i já.

Bezvýhradná láska

6. srpna 2016 v 5:57 | Lukíno |  Básně

BEZVÝHRADNÁ LÁSKA


Jsi obláčkem něhy,
sladkostí vteřin,
smíchem, co zdědím,
vločkou bez náledí.

Jsi vichřicí energie,
i muškou, co sotva žije.
Roztančená slunečnice,
zamračená kabonice.

Jsi unuděná vrba,
i kluk, co po ní šplhá.
Jsi schránka nápadů,
i hlava beze snů.


Jsi, jsi žena má,
jež za dvě vydá.
Mám tě rád -
bez výhrad.


JSI OBLÁČKEM NĚHY,
SLADKOSTÍ VTEŘIN,
SMÍCHEM, CO ZDĚDÍM,
VLOČKOU BEZ NÁLEDÍ.

Má mě rád, nemá mě rád

4. srpna 2016 v 7:24 | Lukíno |  Téma týdne

MÁ MĚ RÁD, NEMÁ MĚ RÁD





Taky určitě znáte ten obraz roztomilé dívenky na rozkvetlé louce, která postupně odtrhuje okvětní lístky květinky a zjišťuje, zda ji její vysněný má rád nebo ne.
"Má mě rád, nemá mě rád".
Co jsem si všiml při tom trhání , že některé jak se blížil konec a tak nějak odhadovaly, jak by to mohlo dopadnout, raději své hledání osudové lásky ukončily. Jiné je dokončily, ale i když se dobraly k vytouženému závěru, nejsem si jistý, že to zvýšilo jejich přesvědčení, že je to ten pravý.




Bylo jim 10, tak jim odpusťme tu naivitu.


Nechci se navážet do nežného pohlaví, ale zdá se mi, že obdobný postup volí i některé zralejší dívky či ženy.
Ne, že by vyrazily například do obchodního centra a tam na parkovišti toužebně přepočítávaly auta a u stýho si řekly : TO JE TEN PRAVÝ ( i když si nejsem jistý, zda by některé zúčastněné neměly sklon podvádět a některé okvětní lístky , tedy automobily, chtěly přeskočit a jiné naopak preferovat ).
Ale některé sázejí na intuici.
Tak jaký by měl ten princ být?
" Tak hlavně, aby měl TO charisma" ( oblíbená fráze nejenom mezi umělci ).
Jaké charisma?
"Musí mít prostě NĚCO, co mě zaujme, aby, když ho uvidím, mezi námi přeskočila JISKRA ........"
Samozřejmě chápu, že výběr životního partnera není jako nákup v e-shopu, kde si můžeme nadefinovat "tisíce" podrobností, od barvy počínaje až po pojištění proti ztrátě nebo poškození konče, díky čemuž, se nám pak dostane do ruky právě ten pravý mobil.

No , ale milé dámy, nestojíme za trochu víc usilí, než pouze tyto všeobecné nic neříkající definice?

A už slyším vzadu burácivý hlas životem ( a především muži ) zhrzených žen, které se nějakým trháním květinek nezdržují.
" Hele to máš jedno , koho si vybereš, všichni mužský jsou stejný ", a pak dodají něco o špinavých ponožkách v koutě, nic nedělání a ....... .

Jak z toho ven?

Tu pragmatičtější skupinu radikálních slečen a dam, bych se snažil přemluvit, aby nad námi nelámaly všeobecnou hůl.
Snad by se mohli najít nějací pořádkumilovní, prací vonící a jinými kladnými vlastnostmi oplývající jedinci. Jak se říká, kdo hledá, ten najde!!!

U těch dívek, které preferují intuitivní vyhledávání potencionálního partnera, bych upozornil na nebezpečí na internetu.
Může se stát, doslova nebo obrazně řečeno, že váš vysněný princ po vámi zaslané zprávě přes Messengera nereaguje urgentní odpovědí a vaše nervozita stoupá, protože vám svítí hodina a minuta a výmluvné ZOBRAZENO.
Důvodem může být, že má něco jiného na práci, případně pokud uplynulo několik dnů či týdnů, že to není muž, o kterého by jste měly stát..... Jsou mezi námi chlapi totiž i zbabělci, kteří se bojí z očí do očí říct, jak se věci mají a ani klávesnice jejich laptopu je k tomu nepřinutí.

Ať tak či onak, je to vždy o tom, jak se ti dva vyberou navzájem. A to je alchymie, kterou jsem dodnes nepochopil.
Ano, někdo se mi k sobě hodí na první pohled a když je vidím po deseti letech, tak si říkám, nezmýlil jsem se.
U někoho si řeknu : ty se pro sebe narodili a po roce už jsou od sebe. A naopak některé dvojice můžou působit tak nesourodě, že by si člověk nevsadil ani pětník, že jim to vydrží týden a oni se drží za ruce i za dalších dvacet let.


Na závěr bych upozornil na dvě věci.
K shlédnutí doporučuji francouzský psychologický thiller z roku 2002 s názvem "Má mě rád, nemá mě rád" s "roztomilou" Andrey Tautou v hlavní roli. Je o tom, jak se nezamilovat.


A ještě jedna taková perlička.
Víte, která je nejvhodnější květina k určení toho, kdo mě má rád ?
Čekanka obecná. Jak příznačné pro čekatelky na toho pravého.
Proč právě ona?
Nikdy okvětních lístků nemá více ani méně než 21 ( souvislost s Fibonacciho posloupností,mimochodem moc zajímavá věc ).
Tedy je to rychle hotové a ještě 100% jistota úspěchu.