PRVNÍ VZPOMÍNKA NA MOU DCERU

28. srpna 2016 v 23:09 | Lukíno |  Téma týdne

PRVNÍ VZPOMÍNKA MOU DCERU


Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo pamatovat si do detailu všechny věci, co jsme kdy zažili od narození?

Co bych si asi pamatoval?







Tak aspoň zprostředkovaně vím, co jsem zažíval, když jsem se narodil.
Mám ve svém rodném listě zapsáno místo narození PELHŘIMOV. Stejně dobře bych tam mohl mít uvedeno Tábor, pokud by se ovšem zrovna v tomto období v nemocnici v Táboře nemalovalo. Tak jsem pouze týden svého života prožil v Pelhřimově a pobavilo mě, když mi mamka vyprávěla, jak jen tak mimochodem během rozhovoru s taťkou prohodila, když už se chystal k odchodu, že má syna a ukázala mě z nemocničního pokoje z okna ( pro mladší ročníky běžná praxe, kdy tátové své ratolesti viděli až po několika hodinách ,možná dnech , a mnohdy pouze z dálky ).

To první sekundy vzpomínek mé dcery by byly ještě barvitější a intenzivnější.

Je poklidné nedělní odpoledne, 27.10.2002.
Někdo se právě vrátil z nedělní procházky, věřící možná z kostela, naše rodinka si vyslechla přednášku na příznačné téma " Co člověk rozsévá, to také sklidí."
Manželce se přednes moc líbil, miminku asi také a tak se pomaličku začalo hlásit na svět. Manželka hodna své povahy se snažila nenápadně vytratit ze sálu, což v devátém měsíci těhotenství jde poměrně obtížně. Proto se velice záhy objevil zástup strýčků a přátel, kteří se nabízeli s odvozem do nemocnice. Vzhledem k tomu, že byl průběh ještě poklidný , nechali jsme se přiblížit k našemu domovu, s tím, že až přijde ta prává chvíle, zavoláme našemu sousedovi v domě a on nás odveze do nemocnice.

Bylo to již druhé dítě, ale protože prvnímu se moc na svět nechtělo, bylo ze svého pokojíčku u maminky vyvoláno pomocí medikamentů. Nevýhodou bylo, že manželka neznala průběh přirozeného porodu. A tak jak pobíhala a připravovala, aby vše doma bylo dobře přichystáno a protože je statečná, podcenila rychlost probíhajících kontrakcí.
No nebudu vás napínat, když už byl nejvyšší čas k odjezdu a my jsme zavolali kamarádovi, které ho jsme předtím ujišťovali, že to hned tak nebude, řekl nám , že odjel vyřizovat nějakou reklamaci do obchodu a že je do 15 minut doma.

Čas již nebyl a tak jsme volali záchranku. Manželka mezitím zašla na záchod, praskla voda a já jsem byl postaven před realitu odrodit svou vlastní dceru.
Neplánované, nečekané, úzkostné a zároveň za pár chvil radostné setkání. Kdy se vám před vašima očima a doslovala ve vašich rukách objevuje nový život.
Nepopsatelný zážitek, ženy jsou fakt hrdinky a rodění Indiánek v dřívějších dobách mělo něco do sebe. Gravitace je gravitace. Co první dcera viděla byly moje ruce a co jsem toužebně slyšel po mém poplácání, byl její pláč.

Každopádně by stálo za to , kdybychom měli vzpomínky na začátky našeho života , možná bychom si ho víc vážili a možná i těch, kdo nám ho zprostředkovali.


Perlička na závěr : přesně ten večer proletěla střední Evropou tedy i Prahou vichřice. Díky tomu byl v domě vypadlý proud, zachranáři snášeli dcerku i s maminku na nosítkách po schodišti z 6. podlaží, během převozu lítalo a svištělo vzduchem všelicoz, včetně plechů ze střech a vichřice byla posléze pojmenována Jeannette, což je francouzská podoba hebrejského jména Jana.
Tak se jmenuje i naše dcera.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama