Proč žít?

29. září 2016 v 13:40 | Lukíno |  Téma týdne

Proč žít?


Statistiky mluví neúprosnou řečí.
Milion, 1 000 000, lidí si každoročně vezme život.
Dalších 10-20 000 000 svůj čin nedokonná.
Statistikám vyspělých zemí vévodili pracovití a technicky vyspělý Japonci. Nejrizikovější skupinou byli mladí 15-34 let. Jejich odchod byl v roce 2014 častěji zapříčiněn sebevraždou než díky úrazům a rakovině.
Mohl bych kupit další fakta. Ale k čemu, že?
Upřímně, každá sebevražda je vykřičníkem pro naši civilizaci.
Kdyby vše bylo v poho, komu by se chtělo umírat?
Samozřejmě je jisté, že když někteří řeší neadekvátně svou životní situaci, někdy to může být způsobeno psychickými obtížemi,jindy impulzivní reakcí na neúspěch v životě, rodinnými problémy, vážnou nemocí atd..



Ať je to jakoliv, člověk který se rozhodne zemřít, postrácel důvody, proč žít a je smutné, že nejenom v Japonsku mezi nejčastější ukončovatele života patří mladí lidé.
Co by jim a nejenom jim mohlo pomoci?


Jeden autor napsal trefnou poznámku o sebevraždě :
Je to trvalé řešení dočasného problému.

I když se nám to v té chvíli nezdá, mnoho věcí v našem životě není neřešitelných.
Tak ta první láska,která mi včera dala kopačky, není tou poslední, kterou v životě potkám.
Ta čtyřka z matiky na základce nebo střední není nic moc, ale v práci jí v budoucnosti nikdo zkoumat nebude.
A co když ale okolnosti ovlivnit nemůžeme?
Máme chronickou nemoc, zasáhl nás rozvod nebo nám zemřel někdo blízký?
To sice ovlivnit nemůžeme, ale co můžeme, můžeme změnit svůj pohled na věc. Když se na věc správně podíváme, smíříme se z ní, je pravděpodobnější,že se budeme dívat do budoucnosti pozitivněji. A díky tomu pro nás bude snadnější mít alespoň do určité míry svůj život pod kontrolou.
To se samozřejmě snadněji řekne než udělá.
K tomu abychom to zvládli nám může pomoci, když se svými pocity a myšlenkami svěříme blízkým členům rodiny nebo přátelům. To je možná to poslední, co bychom chtěli udělat, ale mohl by to být první krok k tomu, abychom se z toho dostali.
Vědomí, že se náš stav může do určité míry zlepšit nebo úplně vyřešit nám dává sílu jít dál.
Věřícím lidem může pomoci modlitba k Bohu, tedy né nějaká berlička či terpeutické placebo, ale důvěrné svěření se Bohu ( ŽALM 55:22 : "Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.").
A jak už jsem řekl výše, když si promluvíme s lidmi, kterým na nás záleží, může to být pro nás povzbuzením do dalšího života.
To co mě trochu překvapilo je, že podle Americké nadace pro prevenci sebevražd, studie prokázaly, že převážná většina lidí ( 90% nebo více ) měla před spácháním sebevraždy nějakou duševní poruchu.
Často však nebyla rozpoznána,diagnostikována ani řádně léčena.
Proto tou další a důležitou možností je vyhledat odbornou pomoc, která nám například s klinickou depresí pomůže bojovat a dostat jí pod kontrolu, případně nad ní zvítězit. I když si to možná nemyslíme, není to žádná ostuda.
Stydíme se snad za to, že dostaneme angínu, tak proč bychom se měli stydět, když máme deprese?




Nesprávný stud a strach jsou tím, co nám utahujou oprátku. Kdežto naděje je to , co nám pomáhá dýchat.

A to, co nejvíce potřebujeme, je získat důvod proč žít. Skutečnou naději.

Skutečná naděje je to, co nás udrží při životě, tak jako koráb na rozbouřeném moři, udrží pevná kotva.
V již zmiňovaném Japonsku byli mnohé sebevraždy zapříčiněny neschopností vyrovnat se s následky spojenými se zemětřeseními a přírodními katastrofami.
To logicky souvisí se ztrátou naděje do budoucnosti.
Bez naděje se nedá žít. Ve válce ( té doslovné nebo té duševní ) , člověk potřebuje věřit, že bude mír. Pokud vidí, že se k němu postupnými kroky dostává, tak naděje nabývá na síle. A i když někdy pohasíná, ten plamínek naděje tam stále je. Náš úkol je přiživovat ho, aby neskomíral, spíše aby mohutněl.

Některým lidem dodává optimismus do života naděje z Bible. Výhodou je, že tato naděje je pro všechny lidi, nejen pro lidi s depresí nebo jinými obtížemi.
Tak například Zjevení Janovi 21:3,4 říká : " Boží stan je s lidmi. A bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly."

To, že pominuly, ale není způsobeno přenesením lidstva do nebe nebo na jinou planetu nebo vytvořením nové planety poté, co tu starou zničíme. Proč?
Na jiném místě, v Žalmu 37:10,11,29 se totiž píše : " A ještě chvilku, a ničemný už nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu a on nebude. ALE MÍRNÍ, TI BUDOU VLASTNIT ZEMI A VSKUTKU NALEZNOU SVÉ NEJVĚTŠÍ POTĚŠENÍ V HOJNOSTI POKOJE. SPRAVEDLIVÍ BUDOU VLASTNIT ZEMI A BUDOU NA NÍ PŘEBÝVAT NAVŽDY."

Nejsem žádný psycholog nebo psychiatr, ale podněty v tomto pojednání jsem čerpal ze série článků v Probuďte se! z dubna 2014 s námět Má smysl žít dál - tři důvody proč to nevzdat ( k přečtení na jw.org ).


Je zajímavé, že v San Francisku se chystala skočit z mostu Golden Gate jedna žena. Když k ní přistoupili policisté, aby jí zachránili, již nechtěla skočit a to díky tomu, že si přečetla výše zmiňovaný časopis. Uředníci pak požádali svědky Jehovovi, aby měli tento časopis v pojízných stojanech vždy k dispozici k užitku kohokoliv, kdo kolem nich u Golden Gate Bridge projde. Když tam budete mít cestu můžete to zkontrolovat.

A ještě jedna upoutávka na můj oblíbený film z roku 1997 s názvem Život je krásný režiséra Roberta Benigniho, který si zahrál titulní roli. Je tam návod, jak přežít i ty nejtěžší chvíle a uchovat si radost ze života. Je to sice pojato se značnou mírou nadsázky, ale má to hodně do sebe a po jeho shlédnutí se vám jistě bude chtít žít a ne umírat, i když není úplně veselý.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 regcain | Web | 29. září 2016 v 15:39 | Reagovat

Souhlasím s vámi. Já se dívám vždy do předu. Ohlížet se zpět může být bolestné a nic to neřeší. Vždy s nadsázkou říkám: Třeba se štěstí unaví a sedne si i na mě.😃 🍀

2 Anita | E-mail | Web | 29. září 2016 v 15:48 | Reagovat

Velmi krásný článek. V životě je nutno být smířeným a vyrovnaným člověk, i když k tomu mnohdy potřebujeme hodně vytrvalosti a síly, kterou získáme tím, že budeme určitý čas v našem životě trpět. Přesně tak, jak patří k životu správné a šťastné žití, neodmyslitelně k němu i bohužel patří bolest a dočasné žití tzv. ve tmě. Realita by ale nebyla realitou, kdyby to všichni živoucí na této planetě vydrželi a nesnížili k těmto činům. A je jedno, zda se jedná o to, jestli mě zrovna nechal přítel, či jsem propadla z matematiky a nebo mi umřela máma. Každý z nás je jiná, každá mysl je jiná a někdy, ani pomoc odborníků nezabrání tomu, co se má stát.

3 Lukáš Hála | Web | 29. září 2016 v 16:15 | Reagovat

[2]: Díky za obsažný komentář.Bohužel je to tak, že i sebelepší pomoc někdy nezabrání tomu, aby si někdo sáhl na života a vzhledem k drsné realitě se tomu ani nedivím. Na druhou stranu si myslím, že stojí za žít a že život každého člověka má hodnotu a stojí o něj bojovat a že naše životy nejsou určeny předem nalajnovaným osudem.

4 naoki-keiko | Web | 29. září 2016 v 17:41 | Reagovat

Ehm, nevěřím faktu, že Japonci se zabíjí kvůli přírodním katastrofám. Spíš se většina neumí vyrovnat se selháním, které je v tomto kolektizovaném státě silně znát.
A pak, když vytahuješ ty žalmy, bylo by si dobré uvědomit, že Bible je jedna velká metafora. První znění Bible byly v jazycích, které jsou pro nás dnes mrtvé a nemají žádné pozůstatky v jazycích dnešních. Což znamená, že v prvních Biblích byly výrazy, které žádný z našich jazyků není schopen přeložit. Takže ten překlad, toho, co nám chce Bible říct, není nejdokonalejší ;) Ale to by bylo moc mystiky najednou.

Kolem mě se občas někdo zabije nebo se někdo pokusí. Beru to jako neduh dnešní společnosti. A někdy se na to dívám tak, že ten dotyčný by měl odejít, když tak po tom touží. Protože někdy se to vyřešit asi hnedka nedá. I když to může pominout.

5 Sabča | Web | 29. září 2016 v 19:13 | Reagovat

velice hezký článek
zvu tě na svůj blog
díky!

6 Lukáš Hála | Web | 29. září 2016 v 23:53 | Reagovat

[4]: Informaci ohledně zabíjení se v souvislosti s přírodními katastrofami v Japonsku jsem převzal z článku Nejvíce sebevražd má z vyspělých zemí Japonsko zveřejněného 10.9.2015 na tyden.cz.Jde o odhad vládních úředníků a ty by měli vědět o čem mluví, ale máš samozřejmě právo o tom pochybovat.
V tom  hodnocení Bible bych byl opatrnější. To že dnešní hebrejština a řečtina je jiná než ve starověku je celkem pochopitelné, tak jako čeština se oproti minulosti vyvinula, obohatila a proměnila, to nám samozřejmě nebrání překládat díla, která vznikla v minulém století.
Možná bychom všemu,co napsala Božena Němcová nerozuměli, ale protože byla populární a stále se překládala, máme ji v čtivé formě i my.Bible je ale větší bestseller a proto byla po celá staletí pečlivě přepisována, a existuje více rukopisů než u jakéhokoliv jiného klasického díla a je potvrzena její přesnost.
Toto není názor nějakého neznalého mužíka jako jsem já, ale učenců, kteří zkoumali pečlivě biblický text a nenašli v něm zásadní odchylky.
A máš pravdu, že v Bibli je mnoho metafor nebo podobenství, které nás mají podnítit k přemýšlení a ukázat, co máme v srdci.Texty, které jsem citoval jsou pouze ukázkou toho, co Bible JASNĚ předkládá jako skutečnou naději, tedy žádná metafora.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama