Být in, ismy a být svůj

17. října 2016 v 11:18 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

Být in, ismy a být svůj


Zdá se mi, že dnešní doba je plná někdy trochu urputných snah nějak vypadat.Být in.
A s tím se pro mě nelogicky snoubí potřeba BÝT SVŮJ. Zvlášť v mládí člověk touží potom být tak nějak za sebe.
Ze všech těchto pocitů, snah a úvah a kdovíčeho, potom krystalizuje to, jak se člověk prezentuje, jak se chová, případně jaký je.




V době kdy jsme my byli mladí ( jsem "Husákovo dítě" ), se například někteří z nás ztotožňovali s Davidem Gahenem z Depeche mode a tak naštívit koncert depešáků znamenalo ponořit se do hluboké tmy, protože všude bylo černo.
Pocvočkované, pokud možno lesklé kožené bundy ( tkv. křiváky ) , zajímavě zatočené, lesklé nagelované vlasy po straně vystříhané a případně černé botky s kovovou špičkou. Pro vylepšení někteří nosili bílá trička nebo kalhoty.

S touto pozóu byl spojen určitý životní styl, ale v zásadě to člověk mohl vnímat spíš jako vizulní záležitost. Po čase z toho člověk vyrostl a tak se do černého obléká spíše pro jiné příležitosti než na koncert ( i když černou mám pořád rád ).

Někteří z nás se posunuli dál a začali utvářet svojí osobnost a názory tím, že se nechali ovlivňovat názory a osobností jiných osobitých osobností.
Tahle přirozenější forma utváření sebe sama měla za následek, že někteří z nás začali "papouškovat" myšlenky jiných a ti přemýšlivější se posunuli dál tím, že zapojili svůj rozum a úsudek a začali si tvořit svůj pohled na věc.

Tím se otevřela cesta proto, aby BYL člověk SVŮJ.

Samozřejmě ještě jinou kapitolou je, že za socialismu někdy nebylo výhodné být sám sebou. Člověk mohl dostat přes prsty nebo mohl příjít o ruku ,v horším případně o život. Proto se názory, nejen ony, schovávaly a něco jiného se myslelo a něco jiného říkalo. Neplatilo to samozřejmě o všech, byly vyjímky, které v každé době a za všech okolností si zachovaly svou identitu.

Dá se říct a nebudu daleko od pravdy, že všemožné -ISMY jsou jedem pro osobitost. Očekávají určitou formu a do ní tlačí všechny prvky, včetně živých lidí.

Dnes se může zdát, že být sám sebou je jednoduché. Nikdo vám nenakazuje, jak máte myslet, co máte říkat, jaký být. A tak říkáme, myslíme a děláme, co chceme.
Na druhou stranu ve světě, kde virtuální prostředky mají na mladé i starší a pokročilé, větší vliv než nejbližší rodina a kde se soustavně vsugerovává a podsouvá určitý myšlenkový koncept, je ve skutečnosti obtížné BÝT OSOBITÝ.
Stojí to mnoho práce a myšlenkového úsilí.
A ještě jinou stranou mince je, že přílišná zahleděnost do sebe sama mnohdy nevede jenom k originalitě, ale spíše k sobectví.




Proto si myslím, že člověk postupem času může a měl by zrát, vědět kým je, na nic si nehrát, být sám sebou, ale zároveň si být vědom, že tu není pouze sám za sebe a pro sebe a že je součástí tak komplikovaného a nesourodého celku jakým je v součastnosti lidstvo, a proto je třeba projevovat svou osobnost, tak abych byl pro druhé přínosem a případně motivem, aby i oni mohli a chtěli být sami sebou a zároveň tu byli pro druhé.

To bylo vyčerpávající souvětí a konec mého vyjádření.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama