Výlet do Taktílie

6. října 2016 v 18:40 | Lukíno |  Téma týdne

VÝLET DO TAKTÍLIE


Cestování je má oblíbená činnost, a i když s věkem trochu uvadá, přece se rád vydávám za neznámem nebo oprašuji místa, kam jsem již zavítal, ale můžu je vidět z nového úhlu.
Nepříliš oblíbenou částí mého putování je vjezd do tunelu a to zvláště v letních měsících. Ten náraz z prudkého světla do "naprosté" tmy mi nedělá dobře. Po chvilce si zorničky zvyknou, všechno je v pohodě a po čase následuje pro mě méně náročný náraz slunečního svitu. Při těhle přejezdech si občas vzpomenu, jak moc jsem rád, že mám funkční oči, dokonce ani brýle nepotřebuji a jaké by to bylo být bez nich.







V té souvislosti mě napadá, že oblíbenou hrou mé dcery bylo chození na slepo, ať už za mojí asistence nebo samostatně. Člověk v takové chvíli dočasné slepoty prožívá zvláštní pocit, že musí a chce napnout všechny ostatní smysly, aby vnímal okolí kolem sebe a úspěšně se dostal tam, kam chce.
Vím, že nejméně v jednom, ale myslím, že ve více nadačních večerech Světlušky, si známé osobnosti zbavené zraku vyzkoušely, jaké to je udělat nějakou zdánlivě jednoduchou činnost bez pomoci očí. Tak např. Ivan Trojan s Táňou Vihlemovou si došli do Dejvického divadla, oblékli se do kostýmů , pan Trojan se oholil, Táňa si dala kávičku a to vše potmě. Vojta Dyk s panem Preissem si zase vyzkoušeli jaké to je uříznout si, ne ostudu, ale krajíc chleba, namazat ho máslem, které si vezmu z ledničky, ve které si najdu tu mou oblíbenou šunku či sýr, a to vše potmě. Nebo Vojta si vyzkoušel jaké je to kráčet po schodech pomocí slepecké hole.

Ať tak či onak, intenzita prožitku je jistě obrovská a člověk si uvědomí, jak naplno musí, ano musí, prožívat slepci každou činnost, kterou dělají. Jak musí být precizní v nášlapech více než tanečníci Stardance a jak rekognoskují terén jako zkušení hledači min v bývalé Jugoslávii.
Ano, lidé zbavení nějakého smyslu jsou nedobrovolně postaveni před výzvu - prožij každou věc, kterou děláš. Jistě si během let vybudují určité automatismy, tak jako my, ale přeci ten prožitek tam musí být.

A to může být inspirací i pro nás, abychom svůj život nejen tak nějak "odžili", ale PROŽILI.

K tomu nám může dopomoci VÝLET DO TAKTÍLIE.

V TAKTÍLII JE DOTEK VŠÍM. Chceš něco vysvětlit - pouhým dotykem se dozvíš, co potřebuješ.
Ale než se to dozvíš ,musíš zdolat hory pochybností a obrnit se tunami trpělivosti se sebou samým a i s ostatními.
Další nezbytnou součástí života v této zemi je fantazie. Roztáčíš mozkové závity, tvoje představivost pracuje naplno, vůně ji inspirují a dotvářejí útržky obrazů. Ti mimozemšťané, kteří se pohybují po Taktílii tak nejistě, ti sdělují postřehy z jejich světa.
Pomalu si na pozadí svých domněnek zkoušíš poskládat neurčitý nástin, o čem vlastně je ten JEJICH, teď i tvůj svět.
MŮJ SVĚT?
Vždyť jsem tady jenom na návštěvě, můj život patří TAKTÍLII a tak to je a zůstane.



Co je tou "bájnou" Taktílií?

Je jím svět hluchoslepých.
Je pro mě pozoruhodné, jak se někteří z nich vytrvale snaží být s námi "mimozemšťany" v kontaktu , a jak někteří z nás se snaží proniknout do tajů komunikace s nimi.
K dorozumívání se využívá TAKTILNÍ ZNAKOVÝ JAZYK. Tuto formu spojení využívají zvlášť lidé, kteří po nějakou dobu během života viděli, naučili se znakový jazyk a posléze po ztrátě zraku se jim znakuje do ruky.
To, co nechápu je případ, kdy se člověk narodí slepý a hluchý, tedy věci kolem sebe vnímá pouze dotekem či vůní.
Nám oči zprostředkovávají nějaký obraz a s ním pracuje naše mysl. Tito obyvatelé "TAKTÍLIE" ale tuto možnost nemají. Nějak zpracovávají informace a jejich mysl jim něco vytváří. Žijí ve svém světě a usilovně se snaží nahlédnout do toho našeho a my můžeme být jejich trpělivými průvodci.
To, co jsem zde popsal působí trochu tajemně a trochu smutně, až dojemně.
I u lidí co májí všech pět smyslů pohromadě, stojí mnohdy úsilí, aby se pochopili a někdy si říkáme, zvlášť pokud jde o muže a ženy, že jsme snad z jiné planety. S hluchoslepými, hluchými nebo slepými se můžeme cítit nesví. Když překonáme tu bariéru a trochu nahlédneme do jejich světa, obohatíme se a můžeme je nějak povzbudit .

Pokud by jste chtěli vědět něco víc, doporučuji stránky www.lorm.cz, které spravuje společnost pro hluchoslepé.
A ještě jeden typ.
Čas od času dělám takového doporučovatete dobrých filmů.
Jeden z mých oblíbených se jmenuje "Bohem zapomenuté děti".
Pojednává o učiteli, který přichází na internátní školu pro neslyšící,aby je nadchl pro mluvení.
Sára, bývalá žačka, a nyní uklízečka, není z jeho aktivit nadšená, ale postupně se s ním sblíží.
A pokračování ve vašich tabletech,notebookách,PC, mobilech ....
Každopádně i tenhle film trochu odhaluje tajemství komunikace s nevidomými, a nejenom s nimi.
Takže až příště uvidíte někoho z Taktílie, tak se můžete zastavit na kus řeči a pozdravujte ode mě.

PS. : A jak to máte vy v kontaktu se světem ve tmě? Bojíte se obyvatel Taktílie nebo jste si k nim našli cestu?
.
TOPlist
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr | E-mail | Web | 11. října 2016 v 18:40 | Reagovat

Bojim, bojim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama