Ramadán aneb Tata/Bojs v gala

28. listopadu 2016 v 11:14 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

Ramadán aneb Tata/Bojs v gala


Tak jsem si dal pauzu od psaní. Takový půst, můj soukromý Ramadán. Mimochodem jsem během něho přečetl Korán, vážně, bez legrace a myslím, že stojí za to, se tím prokousat. Ne, rozhodně nerozumím všemu, spíš jen něčemu,ale člověk alespoň zčásti může vytušit, čemu muslimové věří a jak je to formuje.





Na nějakou podrobnější studii teď není hodina, každopádně když se vysloví slůvko Ramadán, tak se většině z nás vybaví měsíc,kdy ti muslimové měsíc přes den nejí ani nepijí a během noci to dohánějí. Už méně zmiňované je to, že během tohoto měsíce by měl každý muslim přečíst celý Korán. Možná by bylo podobně záslužné, kdyby si během nadcházejících svátků vánočních, každý křesťan přečetl Bibli, ale protože je obsažnější než Korán, tak možná i ty evangelia by stačila. Vždyť ani půst během ramadánu není samoúčelný, ale měl by vytvořit prostor pro uvědomnění si duchovních hodnot člověka, tak i evropské civilizaci a nejenom jí, by slušelo méně konzumu a více duchovna.

Z povznesením ducha byla často v minulosti spojována hudba, zvlášť ta vážná. Ale protože především ta mladší generace neobráží v hojném počtu koncertní síně a není uchvácena Bachem, Mozartem a jinými hudebními velikány, přistupují někdy soudní a seriozní umělci vážné hudby na to , aby se propojili s hudebními tělesy populárními.



Já jsem měl možnost společně s manželkou a dalšími 4000 posluchači a diváky zažít jedinečné spojení, spíše propojení, dvou absolutně odlišně zaměřených hudebních uskupení. Na jedné straně 60-ti členného Symfonického orchestru Českého rozhlasu a na druhé straně mé oblíbené alternativní kapely TATABOJS.

Bylo to poprvé a možná i naposledy. Dříve než aktéři začali naživo secvičovat symbiózu těchto dvou ansámblů, bylo potřeba vymyslet, jak využít, co nejplněji přednosti jednotlivých nástrojů a hudebních celků, jak sladit um a dovednost symfoniků s živelností, zaujetím a nápady hýřícími Tatáči.
Co jsem slyšel, bylo cílem nedat vyniknout pouze síle orchestru nebo hravosti TB, ale umožnit hudbě, aby ukázala svou sílu ve svých roztodivných podobách, ať už se podmanivostí ujmou své vlády opojné smyčce nebo se do svého energického bubnování opře Milan Cais.

Aranží se ujmul Marek Doubrava, bývalý člen TB a zároveň vystudovaný hudebník a nad správným namícháním tatabojsího bláznění s rozvážností, ale někdy i vášnivostí vážnáků se promixoval Dušan Neuwirth.Ani jedna s těchto rolí nebyla snadná, ale zhostili se jí obstojně.

Koncert začal pro mě, manželku a stovky dalších, nervozním přešlapováním před Forem Karlín, kde se šnečím krokem přesouvala fronta a pak růčo, bez skeneru, se kontrolovaly lístky. Pak ještě obligátní fronta před šatnami a usednutí do ještě ne zcela napěchovaného Fóra.
Přes facebookové upozornění, že vzhledem ke klasikům začínáme včas, se ouvertura přesunula na 20.hodinu z původní půl osmé. Už toto ocenění pro platící publikum a nepředvídatelné nesnáze se skenováním, ve mně rozhostily pocit, že jak hudebníci, tak diváctvo, očekávájí mimořádný zážitek.A ten se dostavil!
Přes úvodní oťukávání a znatelnou nervozitu, se přes Filmařskou, Usínací, Radioamaterskou dostalo k oblíbené Toreadorské otázce, která byla okořeněna v úvodní časti Smetanovou Mou vlastí a slila se v jednolitý celek za dechberoucí smršťi běsnících bubnů Caise.
Pro mě jedním z vrcholů koncertu byly v prvním podiovém provedení úžasně zvládnuté Kamarádky, které byly s tou pravou dávkou afektu a hudebními nápady zreprodukovány, jak SOČRem, tak úchvatným Mardošou. Po přestávce, kterou jsem vyplnil návštěvou toalet, kde mě zaujal rozhovor malého špuntíka, sotva desetiletého, s jeho očividně hudby milovným otcem, kdy capart kladl svému tátovi otázku : "Bít či nebít" ( samozřejmě s odkazem na toreadorskou otázku : "Býk či nebýk?"), se pokračovalo v gradaci koncertu.
Nejprve se s Clarinet Factory rozsypala Písmenková, pak koncert začínal nabývat na síle Sondou a Vesmírnou, aby v závěru se již z části stojící publikum našlo v Ztraceni v překladu a na konec doskákalo již plně postavené osazenstvo v skladbě Pěšáci.
Přídavkem pak bylo odměněno taneční Attention aux hommes! a vykřičenými Pěšáky.

Sečteno,podtrženo - stálo to za to! Experiment s propojením alternativních Tatáčů s usedlými symfáči přinesl nezapomenutelný zážitek, který se obtížně zprostředkovává slovy. Ano, byly tam vady na kráse, nějaké nedokonalosti, ale co bychom chtěli od souboru, který spolu na živo vše secvičoval možná týden či méně.
Ale to , co je TB vlastní , totiž opravovost hudebního projevu, radost z hraní, dobré nápady a originální texty, tam bylo.

A co mají společného Ramadán a TataBojs ?
Pro mě osobně to, že pokud chci někoho či něco poznat, stojí za to číst či poslouchat bez předsudků, předpojatostí, s cílem porozumět, ne odsoudit. A to platí, jak o Koránu a muslimech, stejně jako o alternativních TB či SOČRácích.
TOPlist
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama