Prosinec 2016

Pohádky.Neviděli jste je někde?

28. prosince 2016 v 1:06 | Lukíno |  Glosátor aneb podčárník

POHÁDKY.NEVIDĚLI JSTE JE NĚKDE?

Můj povzdych v nadpisu může znít v době vánočních prázdnin trochu absurdně.
Mnoho z nás je přeslazeno dobrotami od prohýbajících se stolů a i ti největší odpůrci pohádkových příběhů jsou omámeni nabídkou všech televizí.
Tři vánoční večery = tři nové pohádky vytvořené z veřejnoprávních prostředků.
Pravý rytíř.Slíbená princezna.Zázračný nos.
Podle názvu pohádky.Podle průběhu se všechny kolem pohádkového žánru otřely, ale mě příliš nezaujaly.
A co vás?

Pravda tě osvobodí

23. prosince 2016 v 10:44 | Lukíno |  Téma týdne

PRAVDA TĚ OSVOBODÍ


Ať chceme nebo nechceme konfrontace s pravdou nás provází celým životem.
Nevím, jak vy, ale já jsem v ranném dětství nějak hlubokomyslně neřešil, co je a co není pravda. Nepouštěl jsem se do hlubokých disputací, jestli mi ten či onen člověk řekl pravdu nebo ne. Když tak nad tím přemýšlím, člověk je vlastně založením tvor důvěřivý, a proto, co řekne máma nebo táta nebo paní učitelka, je pravda, o tom se nediskutuje. Tak nějak smýšlíme v dětství.
Z toho období mám pravdu a její neodbytnou soupeřku,lež, spojenou spíše s provinilým pocitem, který jsem zažíval, když jsem jednou věšel bulíky na nos mému tátovi, že jsem byl na tréninku na fotbale ( zatímco jsem, což až teď si to uvědomuji, že je to paradox,hrál s klukama na školňáku FOTBAL a nějak jsem se zapomněl a už jsem to nestíhal ), a protože na mně bylo znát, že lžu, táta nelenil, zavolal trenérovi a pravda byla na světě.

Meloun a oblázek

22. prosince 2016 v 12:25 | Lukíno |  Básně
( milostná báseň, která je zveřejněná přes mou stydlivou povahu )

MELOUN A OBLÁZEK


Napůl meloun,
celý yellow.
Slastně žvýkám,
sny polykám.


Sny o tobě,
v týhle době.
Tebe svlíkám,
cel polykám.


Z vln oblázek,
sea výtažek.
Ruky hladič,
jsem jen ladič.

Ladič tebe,
daru z nebe.
Vlnky jemné,
navždy ve mně.


Sladší než meloun vodní,
i dovolené sto dní.
A jemnější než oblázek,
i stů leknínů květ.

KRÁSOU SE ZDOBÍ,
JEN JÁ VÍM O NÍ.
V HLUBINÁCH TICHA,
JEN PRO MĚ DÝCHÁ.


TOPlist

Pravda nebo lež, co si vybereš?

21. prosince 2016 v 13:30 | Lukíno |  Téma týdne

PRAVDA NEBO LEŽ?

CO SI VYBEREŠ?!?



Podplatíš ji
nebo jí dáš
šanci?
Potěšíš ji
nebo navždy
zazdíš?

Věříš ji,
ač je nemajetná?
Miluješ ji,
i když se
ti nezdá?

Přeješ si,
ať zvítězí,
i když teď je
v příšeří?

Lež se rozmohla,
pravda ubohá
zůstala u Boha.
Je k mání,
na doptání.

Co si vybereš -
PRAVDU nebo LEŽ?



TOPlist

Sněhulák

21. prosince 2016 v 8:14 | Lukíno |  Básně
trochu melancholická zimní báseň




SNĚHULÁK



Smutný jsem tam na mezi stál,
sníh ten na mě padal.
Stál tam a koulí se stal.
Byl ze mě sněhový pán.


Ač v reálu jsem jako lunt,
vločkové svaly teď mám.
Baculka, jako hromotluk.
Sám sobě bych se smál.

Rozhodl jsem se! Budu zde stát!
Ať mě děti najdou!
Budu pro ně sně,sně, sněhulák!!!


Už mě našli. V očích mám prach.
Saze mě tam vtiskujou.
Nos mi tlačí mrkvová nať.
Pusu mám černobílou.


Rukou proklouzla dřevěnná hůl.
Rezavý hrnec svírá hlavu.
Knoflíků mám plný šat.
To jsem já, já, sněhulák.


Ještě chvíli budu zde stát.
Ať se děti pokochaj.
Pak oživnu znenadání, tak,
a budu živý sněhulák.


Rozprchnou se úprkem vpřed,
klouzačky zády sjedou.
A jak se smíchem budu chvět,
Člověkem budu rázem hned.


Ač sníh přikryl mě ,
mé srdce stále bilo.
A můj hodinář, docent anatomie,
probudil, co z člověka ve mne zbylo.

Oživil a pochopit mi dal.
ŽIVOUCÍ ČLOVĚK
JE VÍC NEŽ
SNĚHULÁK.



TOPlist