Květen 2017

Chození naboso

18. května 2017 v 9:22 | Lukíno |  Zážitky

Chození naboso

Zkoušet nové věci - někdo to může,někdo se bojí, někdo je neutrál, něco jo a něco nikdy. Já nevím, do které skupiny bych se zařadil, ale myslím, že jsem celkem zvídavý, tak někdy experimentuji, např. v kuchyni, když zrovna špajzka či lednička neoplývají nebo naopak oplývají různými ingrediencemi, snažím se z nich vytvořit něco poživatelného nebo případně v záchodě máme pořád dost místa....




Teď nedávno na výletě s našimi přáteli jsme svolili, že vyzkoušíme chůzi naboso. Krásná travička k tomu jen vyzývala. Tak hurá , ponožky dolů, botky samochodky do ruček a můžeme zkoušet první nášlapy. Bylo před námi asi půl kilometrový úsek luční travou a sem tam zdupaným porostem. Při chůzi záhy přišla první pochvala od kamarádů, že jsme první, kteří se nechali přemluvit k bosochodění.
Byli jsme také upozorněni, že při chůzi na boso zapojuje člověk úplně jiné části chodidel než při našlapování přes gumovou podrážkou. Chůze je intenzivnější, člověk se víc soustředí na každý nášlap.
Dámská část naší výpravy se obula po na konci travnatého úseku, my dva pánové jsme pokračovali v dobrodružství lesním terénem. Chození se mi tak zalíbilo, že jsem vytrval až do příchodu na asfaltku. Samozřejmě tam hrála roli i určitá mužská ješitnost, když už to zkouším, tak pořádně, ne?

A moje zkušenost?

Byl jsem překvapený, jak úžasně se noha přizpůsobí povrchu, po kterém kráčíte. Zdarma ještě dostanete masáž od drobných kamínků a skutečně intenzivněji prožívate každý krok. Člověk si dvakrát rozmyslí kam šlápne.
Zhlediska nepříjemnosti nášlapu byly v kokořínských lesích nejzáludnější malé a tvrdé borovicové šišky. Naopak chůze po vyschlých smrkovkách, to byla balada. Pošušňáníčko taky bylo brození se jemnozrným lesním prachem a průchod jemným jehličím. To co mě taky zaujalo, byla čistota nohou po příjezdu domů. Mohl bych to možná přičíst ponožkám, které pojaly nějakou špínu ( fuj ! ), ale spíše to přičítám tomu, že při chůzi přes různé typy terénů dochází k jejich očišťování. A to jsou další výhody - noha dýchá a přirozeně se obrušuje a otuží se a zesílí.Po samotném výletě noha příjemě hoří a druhý den cítíte nášlapy intenzivněji, ale pro mě to nebylo nic hrozného.
Naopak doopravdy na nohou jsem pocítil svaly, které jsem nevěděl, že mám.


Abych to shrnul : moje zkušenost je pozitivní a doporučoval bych čas od času vyzkoušet v přírodě tento druh pohybu. Pokud by jste se báli vyrazit na "ostro", je možné v prodejnách koupit různé barefootové botky, které mají kvalitní tenkou podrážku a zprostředkovávají podobný bosochodecký zážitek. Rovněž díky tomuto druhu pohybu umožníte svému svalstvu a kosternímu systému, aby se poskládal tak, aby to , co nejlépe působilo na celý váš organismus.



Pokud by jste chtěli zjistit, kde v Čechách existují stezky určené k chození naboso navštivte stránky www.bosaturistika.cz.



My jsme naši příjemnou procházku zakončili na rozkvetlé louce plné pampelišek. A protože byly zrovna krásně rozkvetlé, sezbírali jsme jich několik stovek, tedy květy ( bez stvolu ). Večer jsme z nich započali dělání pampeliškového medu. Podařil se, chutná báječně. A zde je recept, pokud by jste si jej chtěli také udělat.


( obrázek je samozřejmě ilustrační, naše děti již povyrostly, ale samozřejmě i pro děti je pro zdravý vývin klenky dobré, aby se co nejvíce proháněly naboso, zvlášť na příjemném terénu, jakým je posečená jemná travička, takže ODZOUT )

Pampeliškový med :

Potřebujeme tyto ingredience :
400-450 rozkvetlých pampeliškových květů
2 kusy citrónů s chemicky neošetřenou kůrou
2 litry vody
2kg cukru ( zdravější je třtinový )

Postup :

Pampelišky sbíráme nejlépe dopoledne, když včelky nezapočely svou pracovní směnu a je v pampeliškách dost potřebného nektaru pro přípravu medu.Trháme pouze hlavičky květu bez stvolu ( jsou hořké ).
Natrhané květy zbavíme nečistot ( i broučci mají zálusk si v nich udělat bejváček ), nejlépe pod tekoucí vodou.
Čisté květy přemístíme do velkého hrnce.Přidáme kolečka nakrájeného citrónu i s kůrou bez hořkých jadérek.
Zalijeme 2 litry vody a povaříme asi 15 minut mírným varem a poté vychladnout a druhého dne dáme odstát.
Druhý den pampeliškový výluh slijeme přes jemné sítko, nejlépe vyložené lněným kapesníčkem. To můžeme zopakovat klidně 2x po sobě. K výluhu přidáme 2kg cukru a na plotně mírným varem povaříme až do zhoustnutí.
Během varu lehce promícháváme a sledujeme, jak se postupným odpařováním vody pampeliškový med zvolna zahušťuje.
Poté plníme do malých vyvařených skleniček se šroubovatelným uzávěrem a po vychladnutí dáváme do chladu a temna.



Dobrou chuť! Sportu zdar a chůzi zvlášť.
A jaké máte vy zážitky s chozením naboso?



TOPlist

Bohnice a skutečný život

11. května 2017 v 13:55 | Lukíno

Bohnice a skutečný život


Převážnou část života jsem prožil v těsné blízkosti areálu obehnaného tlustými zdmi a ostrými kovovými ploty.
Pokud jsem se rozhodl proniknout dovnitř, byl jsem osloven krásnými alejemi s mohutnými stromy a poklidnou atmosférou uvnitř.Žádný blázinec. Ten prožíváme my venku.

Ale vráťme se ještě za plot.

Díky mamince jsem byl informován o dění uvnitř a dělal jsem si obrázek, jaké je to žít s blázny. Pobavila mě historka, když jedna kolegyně, šprýmařka, nejsem si jistý, ale myslím, že při oslavě svých narozenin, se převlékla do vytahaných tepláků, patřičně upravila svůj zjev, namaskovala se a vyrazila mezi své spolupracovníky a předstírala svou pomatenost. Užila si to a dlouhou dobu nebyla rozpoznána a obšťastňovala ostatní svými průpovídkami,prostořekostí a bláznivými nápady. Až po čase se dala poznat a propuklo všeobecné, ještě větší halasné veselí. Dobrý vtip, palec nahoru.

Na téhle situaci jsem si zpětně uvědomil, že člověk, když žije v nějaké realitě, která může být i pomýlená a mimo normálnost, tak si na ni postupně zvykne a už mu nepřipadá divná. V blázinci si zvykneš, že jsou tady blázni a tak ti to nepřipadá divné. Už těžko rozpoznáš zda je to hrané nebo skutečné.
Stejně tak i my jsme si zvykli, že ke dnešnímu světu patří teroristické útoky, ničení přírody, zkorumpovaní politici,korumpující podnikatelé, pasáci, prostitutky, drogový dealeři a je jedno, zda jde o Mafii III nebo opravdový svět. Takový svět jsme chtěli, takový ho máme.

Možná to tak ale není, někde v hloubi naší duše klíčí touha po něčem jiném. Po čisté přírodě, po světě bez válek, korupce, prostituce a kdo ví čeho ještě. Možná světu, kde nebude nutné řešit nepodstatnosti jako je, jak zaplatím další nájem, nebudu muset jít k lékaři s tou bulkou, co mám v podpaždí nebo nebo přežije moje máma chemoterapii a nebudu se muset vypořádat s nepodstatností ohledně pozůstalosti.

Ano svět bez složenek, nemocí a smrti. To by byl SKUTEČNÝ ŽIVOT. A takový život slibuje živý Bůh, ne po smrti, ale tady na zemi a brzy. Je to pravda nebo je to za hranicí normálnosti?




Pokud to budeme hodnotit očima dnešní doby a historického poučení, těžko najdeme oporu proto, abychom si mohli myslet, že bude například svět bez válek. Války byly a budou, o tom není třeba diskutovat,řekne většina lidí.
A přeci Bible s přesvědčením tvrdí na nejednom místě ( já uvedu dvě ) :

"Pojďte, pohleďte na Jehovovu činnost,
jak uvedl na zem úžasné události.
Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země.
Láme luk, a kopí opravdu seká na kusy;
vozy pálí v ohni." ( Žalm 46:8,9)

A jinde :

" A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.
Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce." ( Izajáš 2:4 )

Všimněme si, na čem je toto pevné přesvědčení založeno.
Na tom, že se lidé z čista jasna proberou a řeknou si : " Už těch válek bylo dost! Už nás to nebaví. Stejně se tím nic nevyřešilo a je lepší žít v míru a pokoji. A tak ty zbraně společně zničíme a bude to!!! "

Ano, řeči ty nám jdou. Během minulosti i součastnosti lidé často velkohubě mluvili a mluví o míru a tom, jak o něj usilují, ale skutek utek.Ve skutečnosti se připravují na válku, ne na mír.



Naproti tomu Bible nás upozorňuje, že ukončení válek nebude díky lidskému snažení, ale Božímu zásahu.
On způsobí, že války ustanou až do nejzašího konce země, On způsobí, že budou zničeny válečné zbraně a On způsobí, že národy BUDOU MUSET přestat válčit. Dokonce i zbrojní arzenál bude využit k prospěšným účelům.
Navíc se již lidé nebudou učit válčit.

Není právě toto, po čem ve skrytu duše toužíme ?

Je to pravda nebo je to za hranicí normálnosti?



TOPlist