Chození naboso

18. května 2017 v 9:22 | Lukíno |  Zážitky

Chození naboso

Zkoušet nové věci - někdo to může,někdo se bojí, někdo je neutrál, něco jo a něco nikdy. Já nevím, do které skupiny bych se zařadil, ale myslím, že jsem celkem zvídavý, tak někdy experimentuji, např. v kuchyni, když zrovna špajzka či lednička neoplývají nebo naopak oplývají různými ingrediencemi, snažím se z nich vytvořit něco poživatelného nebo případně v záchodě máme pořád dost místa....




Teď nedávno na výletě s našimi přáteli jsme svolili, že vyzkoušíme chůzi naboso. Krásná travička k tomu jen vyzývala. Tak hurá , ponožky dolů, botky samochodky do ruček a můžeme zkoušet první nášlapy. Bylo před námi asi půl kilometrový úsek luční travou a sem tam zdupaným porostem. Při chůzi záhy přišla první pochvala od kamarádů, že jsme první, kteří se nechali přemluvit k bosochodění.
Byli jsme také upozorněni, že při chůzi na boso zapojuje člověk úplně jiné části chodidel než při našlapování přes gumovou podrážkou. Chůze je intenzivnější, člověk se víc soustředí na každý nášlap.
Dámská část naší výpravy se obula po na konci travnatého úseku, my dva pánové jsme pokračovali v dobrodružství lesním terénem. Chození se mi tak zalíbilo, že jsem vytrval až do příchodu na asfaltku. Samozřejmě tam hrála roli i určitá mužská ješitnost, když už to zkouším, tak pořádně, ne?

A moje zkušenost?

Byl jsem překvapený, jak úžasně se noha přizpůsobí povrchu, po kterém kráčíte. Zdarma ještě dostanete masáž od drobných kamínků a skutečně intenzivněji prožívate každý krok. Člověk si dvakrát rozmyslí kam šlápne.
Zhlediska nepříjemnosti nášlapu byly v kokořínských lesích nejzáludnější malé a tvrdé borovicové šišky. Naopak chůze po vyschlých smrkovkách, to byla balada. Pošušňáníčko taky bylo brození se jemnozrným lesním prachem a průchod jemným jehličím. To co mě taky zaujalo, byla čistota nohou po příjezdu domů. Mohl bych to možná přičíst ponožkám, které pojaly nějakou špínu ( fuj ! ), ale spíše to přičítám tomu, že při chůzi přes různé typy terénů dochází k jejich očišťování. A to jsou další výhody - noha dýchá a přirozeně se obrušuje a otuží se a zesílí.Po samotném výletě noha příjemě hoří a druhý den cítíte nášlapy intenzivněji, ale pro mě to nebylo nic hrozného.
Naopak doopravdy na nohou jsem pocítil svaly, které jsem nevěděl, že mám.


Abych to shrnul : moje zkušenost je pozitivní a doporučoval bych čas od času vyzkoušet v přírodě tento druh pohybu. Pokud by jste se báli vyrazit na "ostro", je možné v prodejnách koupit různé barefootové botky, které mají kvalitní tenkou podrážku a zprostředkovávají podobný bosochodecký zážitek. Rovněž díky tomuto druhu pohybu umožníte svému svalstvu a kosternímu systému, aby se poskládal tak, aby to , co nejlépe působilo na celý váš organismus.



Pokud by jste chtěli zjistit, kde v Čechách existují stezky určené k chození naboso navštivte stránky www.bosaturistika.cz.



My jsme naši příjemnou procházku zakončili na rozkvetlé louce plné pampelišek. A protože byly zrovna krásně rozkvetlé, sezbírali jsme jich několik stovek, tedy květy ( bez stvolu ). Večer jsme z nich započali dělání pampeliškového medu. Podařil se, chutná báječně. A zde je recept, pokud by jste si jej chtěli také udělat.


( obrázek je samozřejmě ilustrační, naše děti již povyrostly, ale samozřejmě i pro děti je pro zdravý vývin klenky dobré, aby se co nejvíce proháněly naboso, zvlášť na příjemném terénu, jakým je posečená jemná travička, takže ODZOUT )

Pampeliškový med :

Potřebujeme tyto ingredience :
400-450 rozkvetlých pampeliškových květů
2 kusy citrónů s chemicky neošetřenou kůrou
2 litry vody
2kg cukru ( zdravější je třtinový )

Postup :

Pampelišky sbíráme nejlépe dopoledne, když včelky nezapočely svou pracovní směnu a je v pampeliškách dost potřebného nektaru pro přípravu medu.Trháme pouze hlavičky květu bez stvolu ( jsou hořké ).
Natrhané květy zbavíme nečistot ( i broučci mají zálusk si v nich udělat bejváček ), nejlépe pod tekoucí vodou.
Čisté květy přemístíme do velkého hrnce.Přidáme kolečka nakrájeného citrónu i s kůrou bez hořkých jadérek.
Zalijeme 2 litry vody a povaříme asi 15 minut mírným varem a poté vychladnout a druhého dne dáme odstát.
Druhý den pampeliškový výluh slijeme přes jemné sítko, nejlépe vyložené lněným kapesníčkem. To můžeme zopakovat klidně 2x po sobě. K výluhu přidáme 2kg cukru a na plotně mírným varem povaříme až do zhoustnutí.
Během varu lehce promícháváme a sledujeme, jak se postupným odpařováním vody pampeliškový med zvolna zahušťuje.
Poté plníme do malých vyvařených skleniček se šroubovatelným uzávěrem a po vychladnutí dáváme do chladu a temna.



Dobrou chuť! Sportu zdar a chůzi zvlášť.
A jaké máte vy zážitky s chozením naboso?



TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane | Web | 18. května 2017 v 11:11 | Reagovat

Bosa chodím hrozně ráda - nebo v botách s tenkou podrážkou. Ve městě bych se ale bosky nikam nevydala, po té louce to muselo být fajn.
Boty navíc chápu jako módní doplněk, bez nich outfitu "něco" chybí. Ale to je asi taky o zvyku. :)

2 Ann Taylor | Web | 18. května 2017 v 11:54 | Reagovat

Chůze na boso je v pohodě. Vlastně nám to nikdy nepřišlo jako něco, co se musí tak moc řešit, jestli je to prospěšný nebo co. Na boso jdu, když mě už bolí nohy z bot. Když jsme vždycky přijeli z celodenního školního výletu, autobus nás vysadil na konci vesnice a nás čekal kilometr a některé víc do kopce. Přitom nohy už jsme měli hotový z chození po Praze a podobně. Tak jsme všichni zuli boty a šli na boso po silnici domů. Teď taky, baleríny, zvlášť neochozené, nejsou ideální boty na chůzi, zvlášť mou rychlou, ale když nechci neustále nosit jedny a ty samý boty (a sportovní boty se mi jednak nelíbí a jednak jsou totálně mimo pro můj běžný den), tak jich nemám tolik, abych je vyřadila. Po chvíli mě začnou bolet nárty. No tak je zuju a jdu dál pěšky. Kupodivu ale na louce a zahradě bych si netroufla bez bot. Mám panickou hrůzu ze žihadel a tu prostě nepřekonám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama